ztratila (Stálý) - 1.2.2008 > Na tenhle citát jsem narazila na stránkách http://www.bimba.cz.
I když jsem tu instituci nesnášela, dodnes občas kouknu, co se u nás na gymplu děje. Narozdíl od doby, kdy jsem tam chodila já a kdy největší akcí bylo, když si stopadesáticentimetrový zvrhlík Tomáš Zvardoň odešel na hřbitov k pomníku Tyla a Škroupa šňupnout originální směs pískového cukru, polohrubé mouky a sádry, se tam občas něco děje. A Tomáš je manažer v nějaké korejské krachující firmě.
Mně se ten citát líbil v dané chvíli hlavně proto, že jsem trochu alergická na všechny ty typy, co napíšou dvě básně nebo tři povídky, vyhrajou budík nebo pětistovku v nějaké regionální soutěži a okamžitě se považují za umělce. A říkají si umělci, spisovatelé, básníci. Já vim, že to je přístup, ale je to přístup, kterej mi přijde směšnej. Je na to spousta jinak vybalancovanejch citátů, třeba to z Příběhů obyčejného šílenství ("Tvoříš? Ne? Tak to je dobře") nebo ze Simpsonových ("Já vždycky říkal: publikuj, nebo zemři!") a jeden krásnej mi prozradil Jan Sládek, je tuším z pamětí Jana Zrzavého - že těma věcma a balastem okolo se nemá člověk zabývat, "má hledět pracovat a hezky malovat". To je to, co vyznávám já, i když malovat moc neumím, leda prase nebo domeček jedním tahem. Je to samozřejmě jenom jeden přístup, někomu život ulehčí nebo zpestří, že bude chodit s partou do hospody a budou si přitom říkat spisovatelé a básníci:)
