~ „MÍ“ MRTVÍ ~
(M. Peškovi + V. Dlouhému)

A všichni jsou už mrtví,
jak běžel s námi čas…
Kdo nebojí se smrti,
slýchává ze tmy hlas...

~

A někdy se mi stýská;
na známé vzpomínám,
vidím je zase zblízka,
v mém srdci - žijí tam!

~

Svět podle nás se točil,
a v pravdě - vůbec ne,
nikdo se nerozloučil,
kdo poznal jací jsme...

~

Chodívali jsme podle řek;
snad budem´ kluky zas,
v blízkosti smrti pohled změk´,
„kdos“ prostřel hlínu v nás!

~

„Ten mrtvý už se nepídí,
zahodil světský pin;
dal vale orgiím.

Já k stáru vidím do lidí,
už nežiji, jen sním…
Těm mrtvým závidím!“