CAFÉ LOUVRE

V Café Louvre na Národní třídě

táhne se čas jak karamel

V Café Louvre na Národní třídě

ztrácí čas sílu jako v ledu líh

A v marcipánový den jak pro milence

jeden tu rdousil lásku

Snad aby dal jí smrt co nejsladší

Toho mordu nikdo nevšiml si

piškot dál tlumil polohlasy a v nich

zvonily sladké lžičky

a hořkla mandle právě oloupaných lží

V tu hodinu

všechen pařížský krém v Praze zkysl

a myslím i ten v Paříži

A snad i celá Mléčná dráha

co v noci stéká po chrámových věžích a prstech milenců

co po trnu Eiffelovy věže kane na palačinku města

Toho mordu nikdo nevšiml si

jen ve vitríně tiše rozechvěla se želé

A nikdo neuviděl to moře,

uprostřed Prahy

na Národní třídě

v Café Louvre

hořké a přesolené moře

Jenom ty šedé oči,

o které zevnitř tříštily se vlny