|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Kolekce Volňásek na život
Autor: comby (Občasný) - publikováno 30.3.2013 |  |
|
 |
| Tato kolekce obsahuje následující: |
|
 |
|
|
| Vyprávěj - 30.3.2013
Vyprávěj
Vyprávěj mi o sobě
o větru a o vodě
povídej mi o labutích
o polibku a jeho chuti
Vymysli si říkanku
o princezně na zámku
o snech co máš ve spánku
o korálcích v copánku
Povídej mi o lásce
o vrásce na bílém čele
co říkali andělé
jak tě slunce zahřeje
Vyprávěj a přeháněj
chvějí se tvé rudé rty
jak leknínů květy
na hladině řeky
Oči si ti krásně lesknou
mně je po nich milá teskno
nechci málo
chtěl bych všechno
Tvoji ruku držet v dlani
po vlasech tě moci hladit
pokochat se tvými vnady
kávu chci ti ráno vařit
Budu ti úsměvem
a ty mým hříchem,
budu tvé zátiší
v té lidské buši
jsi moje slabost
jak se dá tušit .
Budu tvým básníkem
ty mi múzou
budu ti dotykem
a ty mi polibkem
budu ti vším co chceš
když vím , že mně miluješ |
| | Počítej - 31.3.2013
Počítej
Napočítej do jedné
nakapu ti do dlaně
trochu vody studené
co ukradl jsem fontáně
Napočítej do dvou
zavři oči na chvíli
snad moje rty stihnou
tvoje zlehka políbit
Napočítej do tří
přivřená měj víčka
ty mi můžeš věřit
chci tě jenom hýčkat
Napočítej do čtyř
není to tak mnoho
jsem přece tvůj rytíř
co leží u tvých nohou
Napočítej do pěti
nepospíchej blázínku
provoníš mi v objetí
do paměti vzpomínku
Napočítej do šesti
pohladím tě po vlasech
něhou tě chci obelstít
v hrátky skrze milostné
Napočítej do sedmi
už je to tvým koníčkem
může za to souznění
nebo ruka pod tričkem
Napočítej do osmi
touhou dechem zrychleným
vymaň se už cudnosti
s třesoucími koleny
Napočítej do devíti
napočítej do sta
nádherně ti oči svítí
jak na obloze hvězda
Den se zvolna tulí k noci
slunci chce se taky spát
láska nás má ve své moci
a ty stále.... počítáš |
| | Sisyfos - 5.4.2013
Sisyfos
Naštvaný a děsně kleje
tlačí kámen do vršku
Unavený, pot z něj lije
občas padne, na dršťku
Ještě metr, možná dva
zpropadený šutr
Tělo už mu umdlévá
zbývá pouhý centimetr
Ruce kloužou, potom pád
kámen letí do údolí
nemá sílu nadávat
tělo, duše, všechno bolí
Cestou dolů spatří nymfu
sedíc v stínu platanu
Usmívá se, podává mu
chladné víno ze džbánu
V očích, které na něj hledí
zrcadlí se spousta něhy
Vnímá její božskou krásu
hebkost bílé, jemné kůže
vůni zlatých, dlouhých vlasů
Zase slyší zpívat ptáky
zase ví, jak kvetou růže
Rozesmátý, tlačí kámen do vrchu
Nevadí mu
Myslí pořád na nymfu
Usmívá se
Navzdory těm z Olympu
Že mu kámen, zase sletí ?
Nemá nad ním žádnou moc ?
Prohodí jen. Prokletý jsem
No a co ? |
| |
|
|
