|
|
|
Nemohl jsem pomoci Autor: rabako (Občasný) - publikováno 12.6.2001 (00:32:03), v časopise 14.6.2001
|
| |
Pramínek vlasů kapičky potu jí stírá
proč právě ona musí být nemocná
když já chci,aby dlouho ještě žila.
Chci ji mít u sebe
jak jen nejdéle budu moct
spolu budem se dívat na nebe
ruku tisknout jí celou noc.
Ne, nešlo jí už pomoci
tu větu si musím neustále opakovat
srdce mám plné bezmoci
ale nemohl jsem pro ni nic víc dělat.
Přemýšlela ani nevím o čem
četla básničky,kterým nerozumím
a to mě děsí
vůbec jsem ji neznal, teď je po všem
už nemůžu jí říct,jak mě to mrzí.
Sedím v jejím pokoji a maluju portréty
přemýšlím,kdy jsem s ní mluvil naposled
o škole, o tom,že chci,aby jí patřil svět,
komu daly první pusu její rty?
Před očima přetáčí se život můj jak film
vidím,jak houpal jsem tě na hřišti
copánky točily se rychle jako ty
je z tebe čára, čára, která piští!
Za pár let vodil jsem tě do školy
byla jsi nadšená, že na zádech svítí ti
červená aktovka
děsně tě bavilo psát doma úkoly
ale taky hrát se mnou na hrnce a kastroly
já jsem byl orchestr - ty jeho taktovka.
Byl jsem šťastný a nevěděl jsem o tom
jak rád bych ty časy vrátil zpět
protože co se stalo potom
to nepřál bych nikomu prožít teď.
Navždy tě mám ve svém srdci
byla jsi můj celý svět...
|
|
|