Bezmocná
Topím
se v hnědi tvých hlubokých očí.
Chytám
se ruky, kterou mi podáváš,
jsem
bezmocná.
Jen
rozpřáhnout ruce a letět.
Spadnout
ti do klína z výšky rozkvetlé jabloně.
Přivonět
k plodům přesladké áleje,
jež
zrodily se v siluetě tvého stínu.
Zapomenout
na bolest vášně, jež svírá mé srdce.
Jsem
bezmocná, když hladíš moje vlasy.
Zavřu
oči a vidím modré nebe
a
zlaté slunce odrážející se v poli slunečnic.
Jednu
tak utrhnout a vložit ji vedle tebe.
Vyjímala
by se jako stéblo trávy vedle orchideje.
Jsem
bezmocná, ale dává mi to sílu věřit.
Věřit
v pevnost tvého obětí i něhu tvého pohledu.
Rozesmáté
tváře všedních dnů
a
vyhublá představa noci.
Čas
bez tebe, čas mouřenín.
Jen
prázdné místo vedle mého snění.
Prázdné
a smutné.
Tak
moc mi chybíš.
Jsem
bezmocná.