Cesta.
Měl svůj cíl a za ním šel.
Nekoukal napravo, nekoukal nalevo.
Šel přímo, jen bolest obcházel.
Plazil se pouští hlouposti.
Zdolal hory strachu.
Přeskočil louže radosti,
ač prosby drásaly mu patu.
V zádech ho pálil smích,
avšak cíl měl jasný.
Dojít až k bodu moudrosti.
Pak, že prý bude šťastný.
Tak překonal všechny nástrahy
a došel až k moři žalu.
A že byl silný jedinec,
nesvěsil před ním hlavu.
Jen na chvíli zastavil.
Jen malinko zaváhal.
Pak prostřelil hlavou vlny.
A plaval… a plaval dál.
To moře mělo jeden břeh.
Ten na kterém předtím stál.
|