Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 25.11.
Kateřina
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Kdy umírá láska
Autor: temnota (Občasný) - publikováno 13.6.2001 (22:59:44), v časopise 15.6.2001
Nedávno se mi do rukou dostaly básničky jedné mladé dívky. Doma vytištěná a nití sešitá sbírka obsahovala jen samý smutek a depresi. Začetla jsem se do veršů, a přestože se mi některé nezdály zvlášť povedené, hluboce mě zasáhly emoce, které se daly procítit mezi řádky. Když jsem dočítala ke konci, kde každým slovem prostupovala nekonečná láska a bolest z její ztráty, osamění, touha po splynutí, porozumění a troška zoufalství, zjistila jsem, že se sama sebe ptám, zda si zasloužíme být tolik milováni. Jenže láska není o zásluhách, a tak nezbývá, než alespoń tímhle kratičkým příběhem vyjádřit dík té dívce, že jsem si v ní směla číst.

Kdysi a nebo ještě včera žila jedna mladá dívka. Jistě žily miliony dívek a tahle nebyla ani příliš výjmečná, ale já znala právě ji a pro ni jsou tato slova. Vídávala jsem ji usmívat se na slunce a lidi kolem, občas skládat básně, to vše s velikou láskou. její největší ctností bylo právě to, že milovala. Z celého srdce milovala hvězdy, květiny, vítr, milovala lidi, milovala lásku, ale především milovala jeho. Nežila ještě ani sedmnáct let, a tak byla snad jen naivní, plná bláznivých ideálů. O to krásnější se mi zdál její cit. Beze strachu, bez špetky cynismu, bez podezírání a bez vypočítavosti. Toužila rozdat se až na dno a věřila, že navždy zůstane plná své lásky, plná jeho. V té době psala romantické verše a žlutou pastelkou pod ně malovala usměvavá slunce, zdobila se květy a snila. Byla dokonale šťastná.
A pak, jednou za ní přišel a řekl, že už ji nemiluje. Usmála se na něho, v jejích očích se zračilo dokonalé nepochopení. Rozešli se každý svým směrem. A on si s sebou vzal mnoho z její naděje, z jejího života. Ocitla se sama se svou láskou, se s vým zmatkem, se svým prázdným srdcem, které neměla komu dát. Křičela, dokud neztratila hlas, plakala, dokud měla slzy. Sáhla si až na dno svých sil, zahalená zoufalstvím, bezradná. Myslela, že ztratila touhu žít, bojovat, když konečně uvěřila, že to celé není jen zlý sen. Pak se těšila z každého jejich setkání a v srdci měla jen křišťálovou touhu, aby vše bylo jako dřív. Tolik bláhová, bránila se poznání, že svět není jen sluneční svit vůně květin, že život nenosí jen radost.
Když konečně pochopila, že takhle vypadá konec, podívala se kolem změněnýma očima. Vše jí připadalo jiné, ona, její láska, svit hvězd, i vítr v korunách stromů. Mnoho se naučila, avšak to nejcennější ztratila - achopnost milovat. O kousek dospěla, pozměnila své ideály, zkrotila touhy a znova našla naději. její srdce se však naplnilo vědomím, že ztráta je nevyhnutelná. Až příště na dveře v jejím srdci zaťuká láska, pozve ji dál, usadí ji v návštěvním pokoji, pohostí ji, ale už nikdy jí nenabídne celou nedozírnou hlubinu svého nitra. Protože se stala moudřejší a její život bezpečnější.
Někdy, možná hned a možná za dobu delší, než kam sahá lidská paměť, řekne někomu, kdo se odevzdá lásce k ní, že už ho nemiluje. Vysloví tu krutou pravdu, aniž si uvědomí, že ho nikdy nemilovala, že lásku poznala jen jedinkrát, tehdy poprvé, když jí dokázala dát celé své srdce, neměla před ní žádná tajemství, nechtěla brát, ale dávat, nebylo jí zapotřebí vrátek, jimiž se uniká před zklamáním. Třeba někdy přijde na to, že si nezaslouží být milována, protože už nedokáže milovat, protože láska se musí sdílet a jen smrt je stejně nekompromisní. Ale musí to tak být? Musí v nás láska zemřít? A co když se třeba potkají dva lidé, co dosud nepoznali hořkost zklamání? Co se stane pak? Kdo ví...


Poznámky k tomuto příspěvku
Buick (Občasný) - 13.6.2001 > Jsem ten, co se ještě nezklamal, zatím...
Body: 5
<reagovat 
centaur (Občasný) - 13.6.2001 > Myslím, že stále je na tak odvážná tvrzení moc brzy, milá... Věřím, že bude líp, ostatně - známe to oba dost dobře.
Body: 3
<reagovat 
temnota (Občasný) - 13.6.2001 > to není autobiografické, centaure! ani trochu, to je jen teoretické přemýšlení...
<reagovat 
Čtenář - 14.6.2001 >
Body: 3
<reagovat 
Vea (Občasný) - 14.6.2001 > Pro jedno kvítí slunce nesvítí...

Ještě mě tak napadá - není snad také láska to, že dokážeme dát volnost tomu druhému? Že ho necháme odejít, když on už nemiluje?

V jejím věku mě ani nepřekvapuje, že se na všechno dívala růžovými brýlemi, byla sem stejná... a natloukla si... :)

Láska nikdy nemůže umřít, jen moudří :)
Body: 3
<reagovat 
FLO () - 14.6.2001 > Nee,tohle se mi nelíbilo.Není to v ničem originální, dohromady v tom není žádná myšlenka.
<reagovat 
Godard (Občasný) - 14.6.2001 > Naivní, patetický, nepůsobivý. Díky, FLO.
<reagovat 
nieboras.jan (Občasný) - 16.6.2001 > Dá se tohle vůbec hodnotit? Jsem mužského pohlaví a tohle se mi stalo taky - že jsem se zklamal. Jenže tam je ještě jedno slovo: Mnohokrát. Každý se mnohokrát zklame a souhlasím s Veou: Láska je i o volnosti a svobodě, i když se to těžko dodržuje, zvlášť, když se to týká nás samých.
Každopádně ale nesouhlasím s FLO a Godardem - myšlenka v tom totiž je a nejedna. Ale to je asi jedno, že? Ohodnotím to, ale takovéhle věci by se hodnotit neměly. Měly by prostě vstoupit do povědomí jiných lidí...
Body: 5
<reagovat 
temnota (Občasný) - 17.6.2001 > Tak předem vám všem díky za kritiku... No, jen pár mých vysvětlení... asi je to naivní a patetický, ale chtěla jsem tím říct, že zklamání v člověku může zabít jakousi důvěru v nekonečnost a absolutnost lásky. Neříkám tím, že by se pak člověk měl na všechno vykašlat a vzdát se s tím, že už beztak nikdy nebude milovat, ale děsí mě představa, že do konce života budu mít jisté bariéry a obrané mechanismy, díky nimž se nikdy nepodám tak nádhernému pocitu. Ovšem důležité je, že jde o lásku, nikoliv zamilovanost, to je něco jiného.
Dost mě mrzí, že to celé působí, jako bych měla dojem, že k lásce patří nějaká omezení. Já sama si myslím, že nikdo nemá právo druhého člověka omezovat, tím spíš miluje-li ho. Láska je nádherná právě tím, že od druhého člověka nic necheme, ničím ho nezavazujeme. Tenhle příběh neměl dávat vinu tomu, který opustil, byl o smutku uvnitř, o beznaději, která se rodí v nitru.
Zase to jsou samé naivní a sentimentální kecy, asi jsem už taková...:(
<reagovat 
FLO () - 18.6.2001 > čtenář(?):píšeš, co je to za kritéria ta "originalita" a "myšlenka". No, to je docela jednoduchý. To sou moje kritéria pro to, aby se mi něco líbilo. Pokud to tohle postrádá, ničím mě to nezaujme a když to dočtu, nevezmu si z toho nic, ani žádný pocit to ve mně nezanechá. Taky píšeš, že pokud by všechno mělo být originální, zúžil by se tím výběr. To jistě. Jenomže u té literatury právě sílu nevidím v kvantitě, ale v kvalitě. Ono okecat se dá v podstatě všechno. Ale nic si z toho nedělej, je to jenom můj názor. Možná, že blbej, ale můj.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je pět + tři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter