Drazí moji,
vše je docela jinak
nevracejí se modrá křídla
nenapadají mě vločky ani slova
do týla zezadu
raději
než zpustnout
vyrvat se do palic
udeří
dříve než se naděješ
dvě slova
a ptačí zamávání letek
polož své tělo dovnitř noci
a odpluj
pluj pluj
dokud ti mohu ukázat
dokud ve mně zbývá
jeden – aspoň jeden poslední zvuk
prsty se stále míhají
na tom se nic nezměnilo
nemění a
ani snad nezmění
slova se již sama opět začala dokončovat
stačí jen poklepat na rameno ve správnou chvíli
ve správný moment
se nadechnout a pohledět
vzhůru do své hlavy
srdce
které tluče
miluje
rozverné kormorány, vydry a černé čápy
hluboko ve tvých očích
schovaná je odpověď
na otázky co pro bytosti lidské nejsou
známy
(krásná vydro moje
s pohyby ladnými
zvířecí krásou)
skrývej jí s ostrahou...
|