Z tisíců
(Utrpení zrcadel)

Z tisíců zrcadel
co popraskala strachy
střepy na sítnici
do hloubky nitra
smím pohlédnout
bez ptaní

Z tisíců slz
co vyplakalas pro mě
stavím si tekutou zeď
rozpíjí se dotykem
tvých rtů
rudých, horoucích

Z tisíců nadějí
co ztratil jsem
bezedná samota
tvých ostrých hran
mě rozdírá
až na dno

Z tisíců slov
co plynula z úst
jen dojem zůstává
a hořkou pachuť
neosladíš medem
na kolenou

Z tisíců studánek
co zaválo listí
ve tvém nitru
zmatek tolika dní
nezmizí hned
snad jednou

Z tisíců proč
co kladl jsem
dokola nám dvěma
abych pochopil konec
nemám nic
jen "proto"

Z tisíců myšlenek
co utopily cit
mé srdce krvácí
tak beru střep
abych ukončil
utrpení zrcadel