|
| |
 |
|  |
Když jsem se probudil,
ráno se ještě loučilo s měsícem
a po polích rozhánělo mlhu.
Nemohl jsem spát
a tak jsem přemýšlel
jak ti mám říct,
že tě mám rád,
že je to něco víc než přátelství…
Jak chceš abych ti vyznal lásku?
Romanticky?
Zakoupím velikou kytici,
složím nádhernou báseň;
pokleknu
a budu jenom tvůj.
Veřejně?
V sousedství vypůjčím kytaru;
pak přijdu
a do rána budu pod tvým oknem hrát.
Klasicky?
Slečno, co děláte večer?
Náhodou mám cestu kolem kina
a úplně náhodou koupím dva lístky.
Chcete-li;
jeden Vám mohu dát.
Zkušeně?
Tak hele holka,
dnes večer nemám žádný program.
Jestli chceš,
tak ti můžu ukázat noční město
s velkou spoustou podniků…
Nesměle?
Nesmíš se mi smát.
Víš, já mám tě rád.
Vidíš i se to rýmuje.
Zamilovaně?
Miluji tě dívko,
už jsem jenom tvůj.
Dělej si se mnou co uznáš…
Můžeš mne zmačkat
a můžeš zahodit.
Direktivně?
Já tě mám rád.
A co ty?
Ty musíš taky!
Byrokraticky?
Oznamuji Vám tímto,
že jsem se do Vás zamiloval.
S přátelským pozdravem…
PS.
Odpověď prosím písemně
vyhotovenou ve třech kopiích.
Světácky?
Dej mi ruku, dívko.
Já ukážu ti svět.
Protože ten patří nám – zamilovaným.
Chceš-li;
nenecháme si ho vzít…
Liberálně?
Jestli chceš, mohl bych ti říct:
Mám tě rád – miluji tě.
Když budeš chtít;
dnes je venku krásně,
mohli bychom spolu snít…
…teda jestli chceš?
Promyšleně?
Už týden nespím, protože přemýšlím…
Snažím se prostoupit tou neschůdnou hradbou
tvého pohledu,
abych konečně pochopil jestli mám šanci.
Mám tě rád.
Dlouhodobě?
Každý den ve tvých stopách
nápadně budu nenápadný.
Všimneš si?
Já se začervenám a uteču.
Beze slov?
Zlehka se tě dotknu
a tvoje vyplašený oči
se utopí v mém pohledu.
Natáhnu dlaň a ona za mne políbí
tvý voňavý vlásky…
Pochopíš?
Schováš se v mý náruči
před nástrahami světa…
A nebo spontáně?
Dám ti pusu,
ty mi ji vrátíš
a usměješ se.
A já v ten okamžik budu vědět,
že jsme dva.
|
|
|
