Tvá slova mne bodla do srdce a já jsem ronila slzy bolesti. "Táhni!" vykřikla jsem. "Toto jsou poslední slzy, které kvůli Tobě vypláču." Tak jsi odešel. Čekala jsem hodiny a ty ses nevrátil. Té noci opuštěná jsem ronila slzy zoufalství. Čekala jsem týdny, tys však neměl co říci. Když jsem pomyslela na tvůj hlas, tekly mi slzy opuštěnosti. Čekala jsem měsíce, ale tys pro mne nezanechal žádné znamení. V hloubi srdce jsem ronila slzy beznaděje. Je divné, že všechny ty slzy nedokázaly odplavit bolest! Pak náhle jedna myšlenka lásky pronikla mou hořkostí. Vzpomněla jsem si na Tebe v jasu slunce, s úsměvem tak sladkým jak májové víno. Začaly mi téct slzy vděčnosti a Ty ses zázračně vrátil. Měkké prsty se dotkly mé tváře a Ty ses ke mě sklonil s polibkem. "Proč jsi přišel?" zeptala jsem se. "Utřít tvou poslední slzu," odpověděl jsi. "Byla to ta, kterou jsi šetřila pro mě."
|