|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Vlastně už nevím, co mě tak trápilo Autor: ouvej (Občasný) - publikováno 8.8.2005 (12:30:46)
|
| |
Vrátím se, někdy jsou holčičky
bakelitové panny
s přihlouplým úsměvem
a hadrovými tlapkami
splihle jim visí
jsou bez modřin
jsou bez vrásek
a taky se
pranic neusmívají. Vrátím se
budu se vrtět
v kolíbce po bratrancích
po babičkách, dědcích
budu až celá růžová
dumlat si prstíčky
až se vrátím, celá seschlá
začnu se bát
své války s klíči. Kampak ty patříš?
Naposled svobodně
otevřít skříně
vypustit moly
oslovit děti
vlastními jmény
a zapomenout
pro jednou
na trapnou otázku:
„A čípak ty jsi?“
___________________________________
A tímhle to končívá. Ženské, ty největší generálky, se najednou pomočují, jsou náhle plačtivé, lísají se k nenáviděným snachám. V posledních záblescích zdravého rozumu si všívají nešikovnými stehy uválenou prachovku do spoďárů, aby ta hanba nebyla tolik zjevná, a lehce páchnoucí, přesto důstojné, s tou prachovkou mezi nohama, krákorájí směrem k tomu nemehlu snaše: „A zase jsi zapomněla namočit ty fazole přes noc.“
|
|
|