Vážně, když líbám svou vnučku
v jednom z těch prťavých miniměst
a oblouky světel
nad gotickým kamením
blikají jako rejnoci
jako elektrické ryby
jako velké huby
plné zlatých zubů
vážně, když líbám svou vnučku
někdy do dlaní, někdy do vlasů
stane se, že silnicí běží pes
je krásný, urostlý, má krvavou ránu
někde na hýždi, běží, běží, motá se
sedím v té škatuli, v tom autě
vedle přišpendlené vnučky
má dcera, amatér, břídil
řídí své auto, bliká si jako blázen
kličkuje jako zajíc, vědět
že lidé existují
jako stigmata
na mé kůži, sederu ji
pod koberec sroluji
nahatá, bez kůže
si úpět, skotačit
vážně, líbám svou vnučku do dlaně
koukáme si do očí
a říkám: pozor
někde mezi Zavadilkou a Zručí
běží pes
jestli už nedoběhl
ke smrti, vážně
někde, v prťavém miniměstě
s gotickými oblouky
líbám svou vnučku
a je mi k zdechnutí
|