Očima z ptačích mrtvolek

hledíš na svět

a pak se ptáš vločky sněhu

na střípku skla

na příslibu jara

jestli otěhotní s deštěm.

Zimníkem z přetrhaných vlasů

Odhazuješ krásu

Do povětří

A stíny řas z šelem společnosti zvětří

Že štěstí klíčí i v jarním dešti.

A po přeslici

Z houfu dluhů

Z chumlu slibů

Z dobrodruhů, kteří otvírají světy

Skonají mrtvolky malých ptáčat.

…dřív než napočítáš do pěti.