někdy málo člověkem

jen v ústech     lípa

oblečená západy

 

pohnutí klíče je

červenání

a v nohách natažené struny

 

dřevo tesá jazyky

když ve dlaních hřmí

neznámému světlu

 

bouřit se létu

přesahy tváře odeznít   jí k prstům

a snad příští zima …

 

… tichem průhledná