|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
SO schlafe, und mein Aug wird offen bleiben. Der Regen füllt' den Krug, wir leerten ihn. Es wird die Nacht ein Herz, das Herz ein Hälmlein treiben – Doch ists zu spät zum Mähen, Schnitterin.
So schneeig weiß sind, Nachtwind, deine Haare! Weiß, was mir bleibt, und weiß, was ich verlier! Sie zählt die Stunden, und ich zähl die Jahre. Wir tranken Regen. Regen tranken wir.
KDE spíš, se oko mé upíná dokořán, co noc ze srdce, srdce do stébla vyžene: byl deštěm naplněn, vyprázdnili jsme džbán, a přec už se, žnečko, sklizeň nepožne.
Jako sníh noční vítr si vlasy splétá: bílá, která mi zbyla, i ta, kterou jsem potratil. Noc počítá hodiny a já počítám léta. Ty pila jsi déšť, který jsem pil.
|
|
|