|
Cesta na hory
- Tati, pojď už…
- Ještě jednou se koukni, jestli máš všechno.
- Už jsem to udělal.
- Tak ještě jednou.
- To je zbytečný.
- Nic není zbytečný, kde pak vezmeš, co teď zapomeneš?!
- Říkám, že všechno mám. - Táto, nemá cenu čekat, koukej, kolik je hodin.
- A ty někam spěcháš? Jedeme autem, ne?! Nic nám neujede.
- Jet na noc není zrovna moc ideální, že jo…
- Podívej se na teletext, jak je na tom dálnice.
- Říkal jsem, že dobrý.
- Ty ses díval?
- Jo, díval.
- Tak si sedni a seď.
- Táto, a co když nepřijde? Třeba čekáme zbytečně.
- By zavolala. Kam dals ten dárek?
- Je ve tvým batohu, ale…
- Přece jí neujedeme. Říkala, že se těší, že v Tatrách ještě nebyla. Vždyť je to rozumná ženská, kdyby nemohla, zavolala by.
- Ty už jsi někdy viděl rozumnou ženskou?
- Já tě…!
- Se ptám, ne.
- Koukej, dones tohle do auta a já jí zavolám. …Nebere to.
- Dobrý, a mobil měla dostat od tebe k narozeninám, tak co budeme dělat?
- Zkusím do práce. Dobrý den, Kubata, je tam Petra Vaněčková?Aha, díky. Ano, spletl jsem to, díky, nashle. Řekli mi, že má dovolenou.
- Co taky jinýho ti měli říct. Když má jet na hory, přece nebude v práci.
- A ještě jsem vypadal jak debil, že nevím, že má dovolenou.
- Co budeme dělat?
- Asi je na cestě. Tak počkáme v autě.
- A co když bude volat sem?
- Snad jí napadne zavolat na mobil.
- V to bych nedoufal. Z budky a na mobil? Blázen, ne. Víš, jak šíleně šetří.
- Ty myslíš, že zdravotní sestry vydělávají milióny?!
- Ale s tím šetřením je fakt extrém. Vzpomínáš, jak z chleba odkrájela to plesnivý a pak ten nezplesnivěj zbytek snědla? A dokonce mi nabízela. Ble…Zdravotní sestra a dělá takový věci, ha ha.
- Plísně byl jen kousek. Ten chleba jsem jedl a nic mi nebylo, tak si nevymýšlej.
- Ale…
- Nech toho, vem ten kufr a pojď dolů.
...
- Co chceš dělat? Už tady zase trčíme jak dlouho…
- Ty bys radši, aby nejela? Bav se se mnou. Schovej to! Říkám, abys schoval toho walkmana!!!
- Proč ho nemůžu poslouchat?
- Abys mě slyšel! Ty bys radši, kdyby nepřišla? Hele, Petře, já vím, že bys byl radši, kdybychom se s mámou nerozvedli, ale…tak to je a já byl sám dost dlouho. Ale tebe máme s mámou...
- …rádi pořád stejně a vždycky budete moji rodiče… Tos říkal. Trapný psychologický poučky.
- Nedržkuj, nech toho. Jedeme na hory…
- S Petrou.
- No a co.
- No a nic. Je mi horko.
- Každýmu…
- Ahoj, mami. Ne, ještě jsme nevyjeli. Auto je v pořádku, ale čeká se na Petru. Jo…Tati, chce tě máma.
- Ahoj. Mě se zdá v pořádku. Dobře, dobře, koupím, nemusíš se rozčilovat. Zavoláme. Ahoj.
- Máma říká, že máme koupit acylpyrin. Žes v noci kašlal.
- Nejsem malý dítě.
- Když to říká máma.
- Mě fakt nic nebolí.
- Uvidíme. Kdyžtak se na tebe Petra podívá.
- Jsem zdravej. Už jsme mohli bejt u Brna!
- Musíme počkat. Pro mě by to nebyla pořádná dovolená.
- To jako bez ní?
- Chci být s vámi oběma. Cos říkal?
- Ale nic…
- Věděls, že pojede a nic neříkals, tak teď toho laskavě nech a když tě bude rozčilovat, poslouchej si třeba zase walkmana.
- Haló, kde jsi, prosímtě. Aha, jo, jedeme.
- To byla ona. Zaspala po noční. Tak se připoutej, dojedeme pro ní.
/srpen 2005/
| 
