Možná ses někde zpozdil.
Když stavěli jsme domy
se slepými
okny.
- Když stojíme uvnitř
našich zdí
a v temných sklech
vidíme jen své
vlastní odrazy.
Naše tučnost
a sladkost zapomínání.
Vyběhneme někdy ven?
Za sladkostí
hučících úlů?
- Víš, co je soucit?
Myslím, že ne.
Spravedlnost, soucit, dobro
- jak vystupujeme a
sestupujeme po schodech
tak nekonečně, jak to
viděl Blake a několik dalších
ztracenců
tyhle sekyry staví zábradlí
k těm příkrým schodům.
Cesta ke kamenným sekyrám
- víš o ní něco?
Jsou zakopané
hluboko
ještě pod dnem
sklepení.
Otevřela jsem okno
včera večer.
Obří hrad tentokrát
sestoupal ke mně
ve mně.
Schoulená jak ptáče
které upustili do cizího
hnízda
jsem napsala
pár vzkazů
Tobě.
|