Je říjen, už měsíc
už měsíc a půl v první třídě
kolik špičatých a hranatých nedosažitelných světů
ukazuje kulaté neproniknutelné tváře
bílé, svítící, s jemnými krátery
osmáci a uhrančivá morfologie jejich výkřiků a kresbiček po lavicích
Je říjen, jsem v Paříži, sháním kluka na noc
pod kožichem města, s punčochami večera
ze tmy se nabízí páry lesklých očí
v řeči, kterou stáří zapomíná
Je tu říjen, vaří kaštany a úzkost
příliš velkou, musí ji naolejovat
olejem ze školní jídelny
budoucnost bolí a je vzdálená
Spoj to
napětí odmysli
osnovu podrž
|