Tak už je nám, tedy vlastně Amálce 29 týdnů. V mezičase, kdy neměli jsme čas psát jsme se ani na okamžik nenechali odradit od sledování Amálčina vývoje. A to ani pře turbulence, které nás život provází – nejdříve výpověď z bytu v němž již 3 rokem žijeme, prohlížení nabídky bytů, kteří poctivý občané našeho města chtěli prodat, či pronajmout, za nepoctivě velký peníz. BRRRRRR – ani jeden, ale skutečně ani jeden z nich neoslovil nás tak jako byt v němž v současné době žijeme – a jak to tak vypadá budeme moci žíti i nadále, díky maminčině myšlence, kterou v pravý čas nás zachránila od stěhování. Naše paní domácí se sice bude jmenovat jinak, ale vzhledem k faktu, že byt kupuje pro svou –náctiletou dceru, budeme moci v něm žít ještě hezkou řádku let.

Dolů na kolena nás nedostal ani zhoršující se stav v tatínkově zaměstnání, který nakonec vedl k rozhodnutí, a podání výpovědi. Nikdy jsem totiž nebyl z práce vyhozen a zároveň nehodlám ve své práci setrvat pod podmínkou tolik oblíbeného podlézání, ústupků a lží, které by vedli jen k pomalému, ale jistému rozkladu společnosti pro kterou jsem s takovou chutí pracoval.

Víme, že spolu všechno dokážeme a když je nám nejhůř přitulíme se s maminkou i Amálkou k sobě a načerpáme sil z vesmíru. Sil, díky nimž můžeme vykročit znovu s hlavou a zády vzpřímenými směrem k budoucnosti. Směrem k pravdě a lásce, se kterou chceme žít i pracovat.

Amálka v bříšku skutečně roste jako z vody. Dnes už to není volné levitování prostorem bříška, spíše obhajování vyhrazeného prostoru. Ani ozvy a doteky, kterými s námi Amálka komunikuje již nepřipomínají dotyky motýlích křídel, spíše cestu ježečka, nebo velké želvičky, kteří hledají ten nejchladnější a nejpříjemnější koutek zahrady pro svůj odpolední spánek. Mnohdy se Amálka ozve i výrazněji a to pak mamince a mně s ní vytrysknou skoro slzy bolesti. Jsme tak propojeni, že je mi až divné, že není možné čas od času přestěhovat Amálku do mého bříška tak aby si maminka odpočinula a mohla si konečně, tak jako dříve, hajnout na bříško a tak spokojeně usnout.

Amálka už by měla měřit celých 40 centimetrů a nyní by měla začít pomalu přibírat i na váze. Bříško ve kterém bydlí se stále více a krásně zakulacuje a díky Amálčině pohybům občas spíše než míček připomíná třeba homoli cukru, nebo již zmíněnou želvičku, co skrývá se ve vlahém stínu palmového listu, který právě nadzvihuje ze zvídavosti svou hlavičkou.

Každý večer pak v pravidelném rituálu ošetříme bříško heřmánkovým krémem, trošku promasírujeme i Amálku a to díky tzv. Amálčině spirálce, povíme jí pohádku a doufáme, že tentokrát nebude maminku kopat tak intenzivně tak aby si mohla konečně odpočinout.

Úplně bych zapomněl, před dvěmi dny jsme zažili nejteplejší den posledních myslím, že 50 let, v Plzni bylo naměřeno více než 38°C ve stínu. Jak nám v ty tropické dny bylo si jistě dokážete představit sami, takže mi nezbývá, než se s Vámi rozloučit a popřát Vám stejně jako Amálce i její mamince hezké a ničím nerušené sny.