Dialog s Transcendencí
Co konáme, není nikdy chápáno, nýbrž vždy jen chváleno nebo haněno
Pravíte tedy, že jsme jen povrchová zrcadla. Já říkám: „Ano“, ale neznáte rám, Pane.
Co jsou nakonec lidské pravdy? - Jsou to nevyvratitelné lidské omyly.
Pravíte tedy, že kořeny všech věcí .. Pluralitu jako korunu, prosím. Proto tedy – Nejsou to nevyvratitelné lidské omyly – kdyby byly, neměl byste pravdu. Hle, nejsme teď blízko Zenu?
Co praví tvé svědomí? - "Staň se tím, kým jsi."
Nekonečností duše – Tedy nestaň se, ale stávej se … staneš-li se, již nejsi.
(popřemýšlejte o esenci, dojdete na pokraj duševního zdraví – Jako Transcendence)
Palba nekonečnosti :
Sub specie aeterni. - A.: "Vzdaluješ se stále rychleji od živých: brzy tě vyškrtnou ze svých seznamů!" - B.: "To je také jediný prostředek, jak se podílet na výsadě mrtvých." - A.: "Na jaké výsadě?" - B.: "Už nezemřít!"
Co vede k heroismu? - Kráčet vstříc zároveň svému největšímu utrpení i své největší naději.
Toť dualismus dobra a zla –
Tedy Téhož
Nic takového nikdo nikdy nezbásnil, nikdy necítil, nikdy nevytrpěl: tak trpí jen bůh, jen Dionysos. Odpovědí na takový dithyramb slunečného osamění ve světle byla by Ariadna... Kdo kromě mne ví, co je Ariadna! Nikdo dosud neznal rozluštění všech takovýchto hádanek, pochybuji, že tu vůbec kdo i jen viděl hádanky.
A přece ses mýlil, Drahý ...
Já jsem Ariadna !
Tedy Téhož
|