16:01
Rybí kost v srdci se vzpříčila
bila do polštářů
dřevo se zadíralo do pavouků zornic
bila do polštářů
když cesta se úžila dechem
a na ní jediná stopa
hořela zaniklým teplem
22:24
Jak převrácená vlna se snažila
prolomit záda a rozkousnout
deku bolestí – nepovolila
a skrčenou ku tmě ji přivázali
umíš dýchat alespoň chvíli
sama?
netečná a nedotčená
skoro si zoufal
že je
žena
23:30
Po povodních praskaly rty
v peci to páchlo člověkem
jen žádný zvuk – a lítost
v kapse svázaná
jak hejno vos
pod kůží
tak i ona větřila
že se země propadla
a kdosi prohrál kosti
00:12
Někdo se hnul - oba trnuli
nevidoucí někde v rohu vidličkou
do zdi iniciály
je holá, pustá
a co ještě
nezbylo než nasadit palčáky
aby se nevrývala o sebe
nehty jsou ostré po sněhu
v zubech cítím mráz
4:17
Poslední soud nad pěnou
lovili kluzké úhoře
mluvila hodně a přesto
prázdno v lokálu
trpěla v bílé košili
tichem
v proudu se samo - vznítila
sen na povel
6:49
,,Budiž smutno…“
řekl a odkráčel
směr lampiónový průvod mrtvých
za městem
nikdo netruchlil
černé úly namísto tváří
prázdně klapaly do svítání
|