|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Tančila a jeho si všimla jen velmi letmo. Zato on si ji všiml hned a nemohl už pohlédnout jinam. Díval se na ni a určitě nebyl sám. Zachytila pár dalších pohledů a užívala si je. Tančila, co to šlo. "Dívej se na mě" jako by říkala a měla radost, když si všimla, že pohledy přešly do soustředěného pozorování. Znovu narazila na jeho pohled. Na upřený pohled, ve kterém bleskl zájem. Tančila jenom pro něho a dávala si záležet.
Po několika písničkách přišel až k ní, začali se přibližovat. Tančila a neodtrhla od něho oči. Stále se mu upřeně dívala do očí. Moc se jí líbilo sledovat, jak je z ní pryč, jak jeho oči patří jen jí.
Objímal ji. Sváděla ho a provokovala. Začala pomalá píseň. Pomalu ji hladil po zádech. Nahýbal se k ní a chtěl jí políbit. Ve vhodnou chvíli uhnula a on ji políbil na tvář. Podívala se na něho a v očích ji vzplály veselé a hravé plamínky. Velmi něžně, skoro letmo jako dotek stínu ho políbila a zmizela.
Hledal ji všude, a marně. Kapela oznamovala konec zábavy. Přestali hrát. Stála u východu a upřeně ho sledovala očima. Otočil se. Stála tam osvícená a přitom ve tmě. Viděl její oči, jiskřičky v nich. Její oči byly jako magnet. Někdo na něho mluvit, ale nemohl se otočit. Šel za ní. Nepohnula se ani o centimetr. Oči se jí smály, ale bylo v nich ještě něco víc. Byl krok od ní. Natáhl ruce. "Příště" zašeptala, vtiskla si polibek na dlaň a něžně, jako by ani nebyla člověk, ale přelud měsíce, který stál nad ní, se dotkla jeho rtů. Na vteřinu se mu podívala do očí.
Prudce se otočila. Tmavé vlasy projely paprskem měsíčního světla a on už jen viděl, jak jí kaskády pramenů padají na záda. Měl miliony chutí se jich dotknout, ale byla už pryč. Díval se za ní, sledoval její siluetu, která ozářená měsícem byla jako anděl v kožené bundě. Už se neotočila. Rukou si projela vlasy, otevřela dveře tmavého auta a pak už viděl jen koncová světla. Díval se na ně, dokud byla vidět a jasně věděl, že příště přijde a už ji nenechá zmizet.
"Příště mi neutečeš, Popelko" zašeptal do tmy a pohlédl na bledý měsíc: "Sešli mi ji znova, sešli mi toho krásného anděla noci…"
|
|
|