VŠ

I.

na přijímačky jsem se dostavila já současně se svým tělem
tělo obhlédli muži zkušenými pohledy, mě se snažili abstrahovat z nahodilých slov
neříkám, že se jim to podařilo, ale vzali mě, čímž nás zatížili značnou vinou
zvlášť vzhledem k mé absolutní neschopnosti splnit tu nejmenší povinnost
deprimovaná matčinými výčitkami, nadávkami a účinnou pomocí
zatoužila jsem po Adamovi, Markovi nabo Davidovi
po Dianě, Janě nebo Martě
zavolejte jim někdo, ať je obejmu jednoho po druhém a všechny dohromady a  královna matka mě pak za to potrestá
neví, že jsme si příliš podobní na to, abychom se mohli opravdu milovat
jedna nula dvě nuly tři nuly
když se to všechno sečte, mohla bych být třeba nula pětin
nemám sice ani jednoho čitatelného činitele, ale dost neschopných jmenovatelů
proto se pořád snažím něco říct, ale ještě jsem se neodhodlala k žádnému samostatnému kroku

II.

píšu diplomku v tlamě pokoje, v níž  magnetismus postele přitahuje jako rozevřený  chřtán
u stolu  mě drží jenom žalostné slovo „složenka“ v tvých utrápených dětských rtech, mami
nakonec přecejen padám do peřin, zaplavená ihned lavinou viny, z níž se jen tak neprobudím

ve dvacátém dnu svých halucinogenních narozenin konečně vstoupím do vnitřního domu
kromě nepořádku se tu nachází jediný předmět, a je to
samozřejmě zase postel
čistá, ale proškvařená spánkem, který do sebe nenasytně sypu jako hnojivo, po němž   

vzrůstá tráva  imaginace
postel je zvláštní neživý tvor  - můžu na ni symbolicky redukovat nejen sen, svou   opojnou kojnou, ale i všechno, co se týká lásky
v tomhle životě, kterému říkám můj, ale ve skutečnosti spolu stále nemáme nic společného, o nic jiného zatím nešlo
je tu znovu má dávná přihláška - z kolonky „zájmy“ škrtám „kluci“ a přepisuju na „vdát se“
mám k tomu po těch letech lepší kvalifikaci
už umím malovat se tak, že mě obvykle ani vlastní máma nepozná