|
|
|
Rozpálená lýtka starců Autor: Kajman (Občasný) - publikováno 31.8.2001 (00:28:21), v časopise 4.9.2001
|
| |
RÁNO
Připadal si mladý a šťastný. Minula ho dlouhovlasá dívka s obrovským, rudým báglem na zádech, na horském, žlutém kole. Vůbec ho nezaregistrovala. Po pár svižných krocích se sám sobě hnusil, byl starý, nezdravě chřadnoucí a sádelnatící. Na semaforu naskočila červená a utla jeho ranní sebemrskačské přemítání. Obrýlená slečna, z níž naditost parnerovy portmonky přímo vyzařovala, zařadila a vyrazila se svým kabrioletem Honda do křižovatky. Vysušená, popelavá žena v oranžovém mundůru pomalu a uvážlivě zametala centimetr uchozeného chodníku za centimetrem, cigareta jí visela z úst, jakoby sklesle vypovídajíc o neutěšenosti života. Na moment se zamyslel a tlustá kniha mu vypadla z rukou, přímo na nohu dámy ve středních letech, stojící po jeho pravé ruce. Tiše vyjekla a usmála se, přijímajíc omluvné zašeptání. Odemkl dům a zase ho za sebou zamkl. Blbost! Zasmál se, dveře znovu odemkl, otevřel dokořán a povystoupil před dům. Za plotem si mladík s dívkou zapalovali ranní cigaretu. Zvedl se mu žaludek, jakoby lidé, proudící ránem ku svým krátkodobým cílům byli jen vajgly cigaret, které Bůh zanechal na popelníku Svět. Zapálil si. Následoval záchvat kašle. Cigaretu nedokouřil. Čekal, až někdo přijde a pokyne mu na pozdrav, coby výraz registrace jeho postavy, krčící se v ránu. Když se tak stalo, v podobě mladé praktikantky s vesele uličnickým pohledem, rozzářil se, zapálila se mu lýtka a s pocitem puberťáka vkročil podruhé do domu. Uvařil si kávu, zamyslel se při prvním loku nad smyslem toho všeho a po nenalezení uspokojivé odpovědi se pustil do práce, aniž by před tím vnímal automatický proces oblékání montérek. Byl parný letní den, ráno, rozpalující stěny domů, ráno rozpalující mysl starců. Ráno, zametající šedavé chodníky lidských osudů. Takové to bylo ráno.
|
|
|