Jaká vlastně byla ta Eva?
Máš veselkavé oči mandlové panenky
a v nich, ale až kdesi vzadu,
matně probleskává odlesk loďky
s přídí nad levým břehem Kafkovy Vltavy
a v něm, trochu nedokonale,
sčesává si bronzový pel
ze svých více než sta věží
kouzelnice Praha,
v těch věžích má také trochu žal,
tak jako ty ve svém pohledu do minula...
Krůpějíš se něžně na třpytu vína
z jihozápadu jihu zapadajícího mihotu slunce Francie
a pootvíráš Blatničku
/ Bože , pokolikáté už zase zcela náhodně…/
a vinotéky s Pinot noir v La Roche,
jsi gazela se lvím pohledem,
lovící tanečnice Gazy,
máš rytmus čardáše na špičkách ňader
a ve stygmatech extáze
máš to, co mnozí a navíc jen špatně napodobují,…
málokdo cítí tak přesně, tak nenapodobitelně
čardášově,… ale proč se tak blaze
dny rozkoše odečítají, proč tak rychle…
a hlavně, málokdo koštuje
Portugal nebo žlutistý Tokaj do svítání.
Snoubí se v tobě ta už dávno zapomenutá žena,
ta prapůvodní Eva, my si ji hýčkáme,
my si ji vysníváme,
jen ji tušíme…
Kdybys v Ráji byla ty,
tak už jsme tu o mnoho dřív.
I když je pravda,
že s tebou jeden neví,
takže nemám vůbec žádnou jistotu,
že by to bylo právě na Zemi...
|