Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
	Osud 2 Autor: Fleur16 (Občasný) - publikováno 25.12.2005 (15:27:36)

Drew čím dál více přemýšlí, co se od ní očekává…

Drew nikdy nepoznala svět, ve kterém jsou lidé. Kdyby jste ji nabídli přátelství, byli by jste první její přátelé. Znala přátelství jen z knih a vyprávění. Neměla matku ani otce, neměla nikoho. Starali se o ní elfové jako by byla královna a v tom byl nejspíš ten problém, proč nepoznala to, čemu se říká kamarád. Jediní, kdo se k ní nejspíš správně chovali byli ti, co jí učili.

Část druhá:Útěk

Připravovala se slavnost na počest bohyně stromů, Entility. Všichni se chystali na každoroční hostinu jen naše Drew ne. Seděla u okna ve svém stromovém obydlí a přemýšlela. Čím dál více pochybovala o životě jaký vedla. Pozorovala za oknem jak elfové běhají z místa na místo, druidy, kteří připravují kouzlo k vyvolání ducha nejstaršího stromu v lese a učence, kteří na období slavností opouštěli les. Drew věděla, jak tohle její přemítání jednou dopadne, ale ještě není čas, říkala si.

 Nakonec opustila svůj příbytek a odebrala se pomáhat s přípravou hostiny a oslavu bohyně Entility.

Všichni lidé se choulí ve svých domovech a vyhlížejí z okna. Poslouchají dunění a cítí pod sebou chvějící se půdu. Nikdo netuší, co se to děje. Každý človíček ve vesnici, o které mluvím, se bojí pohnout. Tuhle hrůzu zažívají každý rok, avšak nedá se nikdy předpovědět, kdy se to stane.

Najednou se začne prohýbat a třást země. Všechny tyto otřesy přicházejí z lesa, a přesto se les zdá na pohled tak klidný. Ptáčci tam zpívají v korunách stromů, zatímco ve vesnici vládne psychická panika.

Drew je znova u okna. Slavnost je v plném proudu. Z venku se ozývá keltská hudba a dupot všech tančících. Všude je slyšet velký smích a každý se raduje až na jednu osůbku, Drew. Tentokrát už ale nepochybuje, už nevyhlíží z okna a nepozoruje elfy ani druidy. Už ne. Chystá se na útěk. Dnes je jediná šance, aby unikla.

Cítila se jako by měla všechny vnitřní orgány na jedné hromadě, však věděla, že když už se rozhodla, tak to musí podniknout.

 Sbalila si věci do jednoho koženého batůžku a odebrala se ke dveřím, naposledy se rozhlédla po jejím dosavadním bydlišti a pevným a odhodlaným krokem vyšla ven.

Před jejím příbytkem se kolébal z jedné strany na druhou ožraný elf. Nikdy by jste neviděli tak odporný pohled na to nejkrásnější stvoření na zemi, Drew se z něho udělalo mdlo.

Potom ihned opustila les elfů.

O jejím útěku se elfové dozvěděli až několik dní po oslavě, protože nikdo nesměl vycházet ze svých bydlení pět dní po oslavě Entility, a tím se naskytl prostor Drew, aby dokázala zmizet dost daleko a poznat spoustu jiných národů.

Drew vyběhla z lesa a rozhlédla se. Překvapilo jí, jak je všude ticho, a jakým podivným způsobem se otřásá půda, obloha byla tmavá a zamračená a nikde nebylo vidět nic, co by v sobě nosilo radost. Před ní se rozprostírala vesnice.

 Prohlížela si všechny lidská obydlí a vůbec se jí nezamlouvaly, pohled na všechno, co vytvořili lidé jí nahánělo jakýsi strach. Nechtělo se jí zastavovat, prošla náměstíčkem, kde též nebyl nikdo a odešla z vesnice pryč.

Když ušla asi čtyři kilometry, začalo se jí chtít spát. Nelíbily se jí lučiny, a tak musela dojít až k jednomu hlubokému a rozsáhlému lesu, který zaplňoval jednu třetinu všech lesů na v této zemi, jmenoval se Terionský. Chtěla jít ještě hlouběji, aby se cítila v bezpečí, ale její víčka už nedokázala udržet ani na pět vteřin otevřená.

Část třetí:Náhoda či osud

Dva páry očí se pomalu otevírají a pozorují koruny stromů, které na ně hledí shora. Když se rozkoukají, hlavy dvou osob, na kterých jsou posazeny oči, se začínají zvedat a rozpoznávat okolí. Mozky hnízdící v hlavě si konečně začínají přehrávat, jak se dostaly vlastně do lesa. Tyto dva obličeje dělí jediný mohutný pařez s keřem…

„Kdo jsi!!!!“, vykřikly obě dvě osoby najednou a spolu s tím se leknutím vyhouply na nohy. Byla to holka a kluk. Ano, naše Drew a nějaký chlapec.

„Nepřibližuj se ke mně“, vykřikla dívka, která se ještě nikdy nesetkala s normálním chlapcem. Oba dva od sebe udělali krok.

„Ty teď půjdeš touhle stranou a já touhle“, řekl na to velice pomalu, jako by musel pořádně rozmýšlet slov.

„A co když moje cesty směřují jinam“, odpověděla.

„Tak já půjdu na druhou stranu.“

„A proč tohle děláme?“

„Protože se mě bojíš a nerad bych cestoval s nějakou modřinou.“

„Nebojím se tě,“ řekla rázně.

„A proč takový šok ze mě?“

„No to bych se tě taky ráda zeptala. Vypadal si, jako by jsi viděl bestii.“

„Když jsem sem včera uléhal, nikdo tu nebyl, aspoň jsem si to myslel. To ty jsi vykřikovala ať se k tobě nepřibližuji.“

„Dobře takže já půjdu tímhle směrem a ty tím druhým“, ukončila rozhovor Drew.

……Změny pocitů jsou čím dál více častější……

Drew se brodila lesem. Ze začátku se cítila dobře, protože v lesích žila téměř od svého narození, ale přesto se jí něco zdálo jiné, tajemnější. Postupem času, když se dostávala čím dál hlouběji do středu lesu, začala znejišťovat, až nakonec v její mysli se začaly objevovat náznaky strachu.

Okolo sebe slyšela podivné praskání větví a šum korun stromů. Nelíbilo se jí, jak se hýbe křoví ani houkání sov. Nemohla přestat se pohybovat, nedokázala se zastavit, spánek byl v nedohlednu.

Něco jí prosvištělo nad hlavou. Nějaký pták, pomyslela si a její tělo se pokrylo husí kůží. Přidala na kroku, teď si přála, aby nikdy nevešla do lesa. Nějaká větev křupla nedaleko ní a Drew se začala zabalovat do závoje strachu.

Cosi vylítlo ze křoví. Drew neváhala ani minutu, rozběhla se a běžela jak nejrychleji uměla, slyšela za sebou několik páru nohou nebo to jenom její mysl skreslovala? Utíkala dlouho, ale její nohy jí brzo odmítly dál unášet. Drew se z posledních sil odběhla ukrýt za křoví.

Uviděla, jak nějaká stvoření doběhli k místu, kde byla schovaná. Zatím jí neviděla, ale postupně se čím dál víc přibližovala k jejímu úkrytu. Po chvilce nechala hledání, a však oči měly na pozoru a za několik vteřin si Drew uvědomila, proč zastavily hledání. Na nějaké bestii se k nim blížil jejich velitel. Pronásledovatelé Drew měli černou kůži, na jejich hlavě svítily bílé oči a na čele bílá spirálka, všichni byli oblečení do bílých kápí. Nic jiného na nich zřetelně nebylo k spatření.

 Šupinatá zelená bestie, na které přijel, ji zahlídla. Její velká tlama se rozevřela a vyšel z ní hluboký hlas. Všichni se otočili směrem k Drew. Přicházeli k ní čím dál víc, člověk by se divil, proč po ní rovnou neskočili. Chtěla zaječet, ale něco ji stáhlo do hlubin země. Všichni pronásledovatelé se vrhli k díře, kam se Drew propadla. Bylo pozdě, zmizela.

Poznámky k tomuto příspěvku

celej on (Občasný) - 28.12.2005 > Přečetl. Příjde mi to pořád jako půda pro děj. První nepřátelé, nějaký kluk atd. Jsem zvědavý na zápletku a tak dále. Máš tam pár divných obratů: - Mozek hnízdil v hlavě..pro mě trošku divná představa, že ve mně něco hnízdí, ale může se to někomu líbit. - oči posazené na hlavách... ještě nějaký ale nemůžu ho vypátrat:) Slohově to jde, mohla by sis se slovíčky víc pohrát pobavit ale na pohádku to stačí. Dějově bych to přirovnal k tomu, že ořeš pole, aby si mohla zasadit... <reagovat

Fleur16 (Občasný) - 29.12.2005 > DondedoG> Jo máš pravdu...jestě se nato kouknu, ale ted ne, protože jak si to mockrát čtu tak si neuvědomuji chyby;))Samozřejmě se to budu snažit opravit, ale nečekej zázraky:) Máš pravdu teprve připravuju půdu.. To je přesně vystižené:):):) <reagovat

Cappie (Občasný) - 12.2.2006 > Je tam pár chybek. Poslouchají dunění a cítí pod sebou chvějící se půdu. - tahle veta se mi neja nelibi. Ani jeden človíček ve vesnici, o které mluvím se bojí pohnout. - tak tohle bych rekla, je tak trochu blbost ( pouze muj nazor) Ptáčci tam zpívají v korunách stromů, zatímco ve vesnici vládne psychická panika. - to slovy PSYCHICKA mi tam zrovna 2x nesedi. každý se raduje až na jednu osůbku, Drew. - chybi carka za raduje- nebo se mylim? na jedné hromadě, však věděla.. - rekla bych, ze spise vedela vsak. nezni lip ozraly elf nez ozrany elf? poznat spousta jiných - spoustu Když ušla asi čtyři kilometry a začalo se jí chtít spát. - kilometry a začalo a tam nejspis nepatri Chtěla ještě jít hlouběji - me se libi vice jit jeste Když se rozkoukají, hlavy dvou osob, na kterých jsou posazeny oči, se začínají zvedat a rozpoznávat okolí. -ta veta se mi nejak nelibi ja nevim, tech chybibcek tam asi jeste par bude, ale myslim, ze prevazne je to moc dobre. Tohle sice neni uryvek z nejakeho poutaveho mista, vetsinou je to teprve priprava na poradny dej. To setkani s tim chlapcem, me ovsem zaujalo. To uz je docela poutave a ten konec, to uz proste zacina dej. Me se to libi, tesim se na pokracovani. prvni sem se rozhodovala mezi 3 a 4 ale ten konec je dobry a cele je to urcite o hodne lepsi nez neco mojeho takze ted se rozhoduju 4 az 5. Asi dam stejne jeste 4. pormin. ale je to dobre. at si rika kdo chce co chce, ze sem trapna, blba atd. , tohle je muj nazor a muj a muj a muj!! Body: 4 <reagovat

Zrušit obrázky    Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno   e-mail> Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + deset ?