nad beztvarou slitinou dne a noci
bezradný
ohmatávám hladký povrch
ale našel jsem jen malý výrostek snu
menší než knoflík u košile

nic víc tu není
nic víc nevyčnívá ani neraší

co dodat k rozepsané povídce?
škleb nebo zamračení?

snad že vidím potřeby které už nevolají
utěšené beze zbytku
ještě před východem ozvěny?

nic víc tu není?
nic co by stálo za zmínku?

ano nic
a přece to pálí
když poněkolikáté
čtu antologii nesplněného

zase starý rok končí a nový začíná
a já znehybněný před horizontem
usrkávám z šálku bez ouška