Ahojky všici!!! To, co se právě chystáte přečíst, je naprosto amatérský zápis z naší výpravy do Mostu a přilehlého okolí (22.1.2005).

Zúčastnili se jí: Gábina, Eliška, Babča, Jenda, Ája, já, Alenka, Žužu, Bety, Šárka. (Podle barev poznáte, kdo co říká)

(barvy byly vybrány naprosto náhodně, komu se nelíbí, nechť si to přepíše…)

P.S.: Jestli se vám to bude zdát nudný, mě si nestěžujte, já jen psala, co jsem slyšela, viděla, či si myslela.

A už k samotným zápiskům:

Vláčkem v Most přijeli jsme.

Přecházíme bez přechodu.

Po silnici jdeme.

Jsme vyčerpáni koulováním.

Gábina mě zkouší z práva,

Jenda nám vysvětluje bezpečnost na komunikacích.

Přecházíme - zase bez přechodu,

Přelejzáme zábradlí - Bety padá.

Kostel před námi,

My mezi silnicí a řekou,

Nad námi Hněvín.

Elišky jdou po silnici

PÁTEŘNÍ KOMUNIKACE - LOKALITA MOST

Povolena třicítka - zpomalujeme.

Přecházíme - po přechodu.

Pididveře gotické - poněkud maličké

Sochy krásné,

sochy studené,

prolézačky na dohled.

„Mikuláš a nahoře nevim.“

„Vojtěch a Václav,“

„to jsou ti dole.“

Alenka obdivuje okolní krásy.

Jenda na nás řve.

Vítr fouká - hodně.

Jsme v zákrytu přesunutého kostela.

„Byly tu bažiny a obchodní stezka - významná!“

Kapesník na zemi - musim se ohnout.

„Byl tu most.“ - odešel

Přišel poškozený a podhrabaný kostel,

Dneska už nemá kolečka - škoda.

Elišky viděly skelet bez oken.

Vidět pohyb rovnalo se zázraku.

Uvidíme film - možná

„Sochy přistavěli nevim kdy.“

„Válečné filmy, divadlo, jáma, lidi, byt v paneláku…“

„Jsou tam splachovací záchody s plusem“ (v paneláku)

„Zatopili vesnici,“

„a stal se z ní čokapik!“

Kde je Jiřetín?!

Jdeme zkoumat prolejzačky.

Zuzka vylezla - řve : „Hijé!!!“

Jsou to koleje - poněkud zakulacené.

Gábina fotí…

„Zahoď to!“

„Není tam bordel!“

Nevěřim!

Jsem nedobrovolně vyfocená.

Mam špinavý boty - byl tam bordel!

Čistím boty o sníh.

Jenda se vrací - usmívá se.

„Tak: do kostela nás nepustěj...“

„Jdem se podívat na fotky a hrát eskymáckou hru…“

Jdem do chodby na fotky.

Mrznou mi ruce!

Svítíčko sluní…

Šárka bude helikoptéra,

Nakonec jen vážka…

Jé!

Restaurace U Svatého ducha.

„Maj zmrzlinu i palačinky!“

Jsme v teple.

A bylo světlo.

„Ája je geniální!“

„Bydlela jsem v Obrnicích“

„Je to Michal, Vojtěch a Václav.“

„Na náměstí byl záchod.“

Popocházíme do tepla - ještě většího.

„1517 se začal stavět kostel.“

Gábina umazala Šárce rukavice.

A Jendovi se samovolně ve škole špiní oblek…

Samé fotky - černobílé.

PŘESUN PROVÁDÍ A ZAJIŠŤUJE TRANSFERA PRAHA

„Vítězství socialismu nad zdravým rozumem.“

Je tu vedro!

Kolečka, kolečka, kolečka.

„Koleček bylo hodně.“

„Byl to unikát.“

Teda!!!

My tu ale našlapali…

Chudák uklizečka…

„841,10 metrů ho přesouvali.“

Áje to přijde divný,

Ale tohle je prej zajímavý.

Přírodní katastrofa jako tsunami.

Teda, k čemu tu je skleněný popelník?!

A na dřevěném parapetu?!

První podzemí vypadá jako parkoviště v Intersparu.

„Protiatomovej kryt.“

„Pakárna uplně blbá“

(Stížnost na vývoz uhlí do Německa)

„Tak asi dem, ne?!“

Fuj, tady je zima!

„Tak dem.“

Fouká sníh.

Ája si sundává svetry,

Tak je to dobrý.

Alenka na mě kope sníh.

Moje očička brečí,

Vítr za to může.

Míjíme prolejzky.

Gábině se nezdá zeď - prej je divná…

Jenda se opřel do vrat - vcházíme.

Jsme na hřbitově.

Je velkej,

jenom kolumbárium.

„Kolumbus je holub.“

Bety nemá obrázky zvířátek,

Zuzka má koně a psy,

Ája má obrázky z časopisů.

„Vlevo kdysi bývala krajina…“

Ája se na mě právě usmála,

Oplatila jsem jí to - to má za to!!!

Máme volný místa na urny.

Alence mrzne ucho.

Bety mlčí - prý je tichý tvor.

Betka nechce být v kapse.

Skok daleký ve sněhu

by Ája, Žužu a Šárka.

Foukááá.

Jenda hledá foťák Gábině v baťohu,

foťák visí Gábině na ruce.

Šárka se snaží fotit,

nejde to,

přebírá to Eliška.

Vyhly jsme se focení (já, Alenka, Šárka a Elišky).

Mrznou nám ušiska.

„Gábina si hledá místečko.“

Stále jsme na hřbitově.

Chcete čajíček či piškoty?!

Gábina objevila pseudokostel s nevkusnou ženskou.

Na rukou mám omrzliny,

slzy tečou po tváři,

ale já vážně nebrečím.

Jenda má hnusnej neslazenej čaj.

„Jendo! Batohuj se!“

Z Alenky je eskymák.

Eskymák je už i ze mě.

Aspoň na nás nefouká.

Ája objala Žužu,

Alenka odupává sníh,

znova ho nabírá.

Ája už Žužu neobjímá,

kráčí sama.

Vítr nás odfoukává,

nedá pokoj a nedá.

Kolem nás letí pytlík - Ahoj pytlíku!!!

Jsme venku ze hřbitova.

Jdeme směr prolejzačky.

Zase prolejzáme.

Žužu sjela klouzačku,

Bety s Jendou testujou houpačku.

Uvažuju o rukavicích,

Šárka mi nabízí své - odmítám.

Už mám rukavice,

Vichr stále fičí.

Gábina ukradla Betce houpačku.

V rukavicích se špatně smrká.

„My máme šlapací.“

Gábina usnula na ukradené houpačce.

Spí.

Už ne - Jenda seskočil,

Gábina procitla a je pesimista.

Gábina usíná na Jendovi.

Jenda příště jede s plackou - je mu zima.

Bety má zpátky svou houpačku,

Žužu má tu druhou.

Ája vyndala, ještě možná teplé, tousty se sýrem a se šunkou.

Gábina se prošla ke zbytečně vzdálenému koši.

Jenda nás krmí čokoládou.

Gábina krutě rozhoupává Žužu.

Ája nás krmí studeným toustem.

Jenda zapomněl futrálek.

Jenda nám chce přednášet o omrzlinách:

Uříznout, uříznout, uříznout.

Gábina střídavě houpe Elišku a Alenku.

Ája zabrala Alence místo.

Jenda ji točí - chudák Ája.

„Proč ty jí furt ubližuješ?“

Ája se vzpamatovává.

Gábina hledá termosku,

má ji v batohu.

Šárka a Gábina houpaj Áju - chudák Ája.

Ája se bojí,

holky jí zpívaj na uklidnění.

Odchod!

„Proč to dělat jednoduše, když to jde i složitě…“

Honili jsme se ve sněhovém bludišti.

Neuznali mi cestičku.

Fuj - to jsme se zadejchali.

Jdeme dál.

„Je tam cukrárna?“

„Hele, větrný mlýny!“

„Jdeme přelízt mostík.“

Ája zlobí - vypnula mi propisku.

Prej vůbec nekomunikuju.

Nadává mi i Alenka.

Vedeme debatu o důležitosti zápisu naší pouti.

Je teplo,

sundala jsem si kapucu,

Alenka šálu.

Dobíháme mezeru.

Zase jdeme po m(M)ostě

„Co je to za stoku?!“

„Vážení přátelé, pod náma teče Bílina.“

„Mě píská v uchu!“

Alenka se naklání přes zábradlí,

hraje si na sebevraha.

Přední linie zkoumá citáty.

Přecházíme - opět bez přechodu.

Omlouvám se Jendovi,

Prý jsem ho urazila…

„Hněvín vypadá jak Doubravka.“

Ohodilo nás auto - fuj.

„Nečíst - přísně tajné!!!“

„Já jdu a trousim moudra.“

Alenka se málem zabila - sebevrah!

„Jenda mi ubližuje, pomoc!!!“

„Fuj! Taj to ale smrdí…“

„Mě se nahoru nechce,

tam bude zima…“

Přecházíme - po přechodu.

Alenka po mně chce flašku.

Zuzka si správně nandala batoh - potlesk!

Alenka pije hodně,

já hodně málo.

Už podruhé uvažuju o snídani.

První linie je vzájemně propojena.

Značka říká: „Stop“ - stojíme.

Jenda usíná - tvrdí, že si rovná záda.

Ája tvoří kouli - vypadá celkem kulatě.

Nikdo nechápe důležitost zápisků,

snaží se odvést mou pozornost od psaní - nedaří se jim to…

Jenda mě odnaučil chodit v jeho stopách.

Stoupáme - do kopce.

Je po poledni a snídám.

Jenda si vzal recept na mou snídani.

„Mamut spí!“ 

Jsme na vyhlídce,

vidíme bývalý lom.

Jenda zas vypouští moudra,

dožaduje se zapsání svých mouder,

má smůlu.

Alenka vytváří sněhovou kouličku.

Jenda má suchý ruce a prázdno v hlavě.

Míjíme zababušené dítě s tatínkem.

Zkouším pevnost ledu - křupy křup.

Šárka je trefena koulí do kšiltovky,

Alence to prej nezapomene.

Jdeme ještě víc do kopce,

tedy nahoru.

Žužu mě trefila do hlavy,

ještě, že už nemůžu bejt víc praštěná…

Jenda a Žužu na nás z vejšky střílej.

Alenka smrká,

Zuzka taky,

tak se přidávám též.

Žužu má kouli za krkem,

chce zabít Jendu.

Trefili se mi do zápisků,

jsou mokré - díky…

Bety nás trochu brání,

ale je to na nic.

Už se do mě trefili asi stokrát.

Gábina chce, abych přečetla zápisky.

A ne, a ne, a ne!!!

Gábina je zákeřná,

Bety je kvůli ní sněhulák (chystá odplatu),

já mam sníh pod tričkem!!!

Alenka se za mnou schovala

a já to znova schytala…

Vyklepu sníh zpod bundy.

Jdu se Gábině pomstít.

Snaha byla.

Mrznou mi ruce - zase.

Alenka chytala zajíce,

bohužel utek.

Furt stoupáme.

Gábina mě podezřívá, že dělám že píšu

a přitom ji chci zkoulovat,

má hodně bujnou fantazii.

„Ty… Ta mě tak štve…!“ (to jako já s tim psanim)

Gábina hodila Jendovi za krk obří kouli,

holky jí to vrátily.

Bety papá sníh.

Alenka nás podepsala (sněhem) do skály.

Hněvín na dohled!

Alenka zas popíjí.

Jenda je taky sebevrah,

Stojí na kameni a zvažuje, co dál.

Jenda je tahač,

táhne se za nim Gábina a Bety.

Blížíme se ke Hněvínu.

První linie nám utíká…

„Nahoru vede auto.“ (měla to bejt silnice)

Vidíme Most,

nebo spíš plno paneláků.

Jsme nahoře,

jsme v altánku,

jsme jíst.

První linii nechutná můj sladký čaj.

Alenka má dobrej rohlík s paštikou,

Bety má výborný Telka sušenky.

Gábina čte o Hněvínu.

Nad Mostem letí vrtulník.

Já mam dobrej čaj,

Ája má výbornou čoko bábovku,

Babča má papírovou mapu,

Eliška má plán města,

Alenka má výborný máslový sušenky,

Gábina má hnusnou Poděbradku,

Ája má výbornej patlavej banán,

Bety má divnej čaj,

Gábina má tvrdou müsli tyčinku (ale je dobrá),

Eliška má horkej anglickej čaj ze Skotska.

Eliška mi pochválila čaj - konečně někdo!

„Kdo nejí syrečky?“

„Já, já, já, já, já, já. já, já“

Nastává debata, co je dobré, a co ne…

Babča má divně kyselej čaj

a nabízí housku se salámem.

Žužu má výbornou papriku - červenou,

Šárka má dobrý piškoty,

a čte, co píšu…

Gábina zkouší Bety z našeho regionu.

Ája se na mne zlobí,

jelikož stále píšu…

Furt si na něco stěžuje…

Eliška má výborně kyselej pomeranč.

Hrajeme kartičkovou hru by Jenda.

Vymýšlíme souvislosti k symbolům.

Gábina se mě ptá, kdy byla druhá světová.

Řešíme křesťanské symboly.

Jenda vytáhl peníze,

Šárka se jich dožaduje a nejni sama.

Gábina mi dává autogram do stezky.

Vcházíme na nádvoří Hněvína.

Jenda jde na toalety a my za ním.

„Měli tu nóbl vězení.“

„Zasebevraždil se tady.“

Právě jsem (podle mne) dvě hodiny promlouvala k oddílu,

Gábina mi to ale neuznala,

snad jindy…

Je tu zima,

mrzneme.

Eliška chce dělat táborák.

Bety si hraje s Jendovým prakem,

on protestuje…

Pověřila jsem Šárku zápisem do kroniky,

ještě o tom neví…

„Skauting je trénink na život.“

Alenka si stěžuje,

že jí Jenda nevěří.

Jdeme dolu, dolu, dolu.

Smrděj tu nějaký slepice.

Bety cestou rozumí vývoji českého státu.

Gábina mi řve u ucha: „Jendo!!!“

Jenda prchá před Žužu a Alenkou.

Už jdem po rovině - jsme dole.

Míříme na nádraží.

Eliška přešla silnici - bez přechodu.

Žužu a Alenka neustále útočí na Jendu.

Už je teplo,

svítíčko zas sluní.

Jsme u Karla IV.

Zuzka ukradla Jendovi čepici.

Uzavřeli příměří (by mě zajímalo, na jak dlouho).

Už jsme u Husa.

Chumelí.

Holky porušily příměří

Rohlíky zlevněny o třicet halířů (na padesátník).

Jenda útočí na Žužu,

Alenka tahá Jeníka za batoh.

Už jsme na nádraží.

Gábina má hlad,

já taky.

Prej jedem ryhlíkem, nebo rohlíkem.

Jenda kapituloval.

Rozbaluji své olivové sušenky.

Jendovi chutnaj,

avšak je háže po zemi.

Žužu řeší problém:

Jak to vyndám, aby všechny nevypadly?!

Gábině se nelíbí, že se moje sušenky převlíkaj za sladký, když jsou slaný.

Kolují tu bagety a teplé nápoje.

Jedem vlakem,

jsme v kupé,

jsem v díře mezi sedačkama,

propadám.

Jako útěchu mi nabízej bagetu.

„Jendo, jak vypadám?“

Jenda a Šárka zloběj.

Vystřídali se na hanbě - v uličce.

„Ta díra topí!!!“

Ája loupe mojí mandarinku.

Je tu takový vedro, až mi je zima.

S tim psanim rozčiluju už i Gábinu.

Gábina versus Šárka - ach jo, to to dopadne…

Gábina po ní chce hodit mou flašku…

Šárka opouští vlak… Ahoj!!!

„Jsou kačeny chráněný???“

Za chvíli budem Teplice.

Škoda.

Já bych spala.

Tak zas příště…