Proč je to právě tak...
Takhle to nechci, už mám toho dost,
do hlavy vždy znovu a znovu dere se,
s tebou prožitá tíživá minulost,
co by už měla být, jen pouhá recese...
Proč myšlenky na tebe se stále vrací,
proč ve snech tě stále vídám,
proč se vrací jako tažní ptáci,
když už občas s jiným snídám...
Proč ten život prostě není jen černý a bílý,
vše mělo rázně a v klidu skončit,
když my dva přestali být na sebe milí,
a svět kvůli tomu se nepřestal točit...
Proč dále srdce v kleštích mám,
proč jsou do něj zaťaté tvé drápky,
proč, když vytrhnout je zkoušívám,
do sevřeného hrdla stoupají i zvratky...
|