|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Probudil jsem se na neznámém místě. Přímo uprostřed vysokých palem a bujné vegetace. Natrhal jsem si cizokrajně vyhlížející ovoce a zahnal ve studánce žízeň. Stále jsem však nechápal, kde se vlastně nacházím. V dálce jsem zahlédl vrchol nějakého kopce a rozhodl se, že vylezu nahoru zkontrolovat okolí.
V uších mi zněla podivná melodie, která jakoby vycházela odevšad a zároveň odnikud. Slabounký zpěv, který jsem si neuměl nijak vysvětlit.
Vydal jsem se na cestu džunglí. Po několika krocích jsem narazil na blíže neidentifikovatelnou zdechlinu. Po chvíli jsem uviděl další. A další. Všude kolem mne se povalovaly spousty mršin a hromádky vybělených kostí. Nad tímto masovým pohřebištěm se vznášela neuvěřitelná hejna much.
Příliš jsem se neohlížel a vydal se do kopce. Za malou chvíli jsem byl na vrcholku. Rozhlédl jsem se na všechny strany a viděl jen nekonečné vody oceánu. Byl jsem na ostrově.
Časem jsem si na všechny ty zbytky těl a všudypřítomné mouchy zvykl. Z té spousty pochoutek, rostoucích kolem mne na stromech, jsem dokonce přibral. Takže až to tu skončím, bude ze mne pěkně buclatá zdechlina. Chutné sousto pro mouchy.
Byl jsem tedy relativně spokojený. Až na tu věčnou melodii, která mi v hlavě způsobovala nečekané výpadky. Postupně jsem vypozoroval, že v některých místech zní slaběji, jinde silněji. Nejsilnější byla vždy u čerstvých zdechlin, kde bylo nejvíc much. Ale odkud zpěv vychází, na to jsem nepřišel.
Stavy v mé hlavě se neustále zhoršovaly. Někdy záchvaty trvaly i několik dní. Bušil jsem hlavou do kmene stromů a snažil se zbavit té dotěrné melodie. Bezvýsledně. Byla tu stále. Ve dne i v noci.
Než jsem úplně zešílel a začal bezhlavě, až do úplného vysílení, běhat mezi stromy, pochopil jsem, co ta tajemná melodie znamená. Byly to TICHÉ MUŠÍ ZPĚVY, o kterých se ví, že existují, ale o kterých nikdo nestihl lidstvu cokoliv sdělit.
|
|
|
