|
|
|
|
|
|
 ireversible (Občasný) - 14.2.2006 > taky mi to vrtá hlavou.
Oprav si to máš ty chyby.
A taky to rozdělit na sloky, což není nutnost, ale je pak větší přehled.
Taky použité výrazy jsou takové protichůdné.
V zámku se ohnul klíč
tak pečetí se stal
já zůstal zamčený
ty nesmíš dál - nemůžeš bych rozhodně použil.Nesmíš je jako kdyby jsi to sám chtěl.
takhle v tvém podání je to matoucí.
Nebo bych použil absolutně jiné výrazy, ale to by pak z toho mohla vzniknout dost velká abstrakce a to už tahle báseň nechce podle jazyku.
Jinak je to vcelku uspokojující.
Symboly jako klíč a dveře, či pečeť zavánějí kýčem.
Ale ten nápad s pod prahem jse mi líbil.
trošku předěláš a dám víc.
Takhle jako NAty
| Body: 2
| | | <reagovat |
|
|
|
|
|
 miroslawek (Občasný) - 16.3.2006 > hmmm... k lesu čelem, k Ivanovi zády... nevyváženému kolísání rytmu jsem na kloub nepřišel, ale třeba má nějaký účel, zvlášť když je například ve třetí strofě text neústrojně deformován a přitom jiný než metrický důvod se nenabízí, přestože je rytmické uspořádání tak, jak je. Užitý jazykový materiál mi přijde chudý, symbolika vyžilá, obrazy bez tajemství... co mohu ve výpovědi hledat? Pro své pocity nejsme básník, pro ně jsme lidmi, což je fajn a milé, ovšem jako čtenář básně, tj. uměleckého textu musím chtít víc, za lidství mi chválit nepřísluší.
| | | | <reagovat |
|
|
| | miroslawek (Občasný) - 17.3.2006 > Bernall> To nepochybně jsme (oba někde jinde)... a právě proto snad má smysl psát podobné poznámky. Ale tuším, že se ti nepodařilo správně vstřebat, oč jsem se pokoušel s tebou podělit... nikoliv jen konec. Začněme tedy z konce jiného. Mně se tady líbí máloco, téměř nic. Je sice pravdou, že v mnohých případech je asi zbytečné až kontraproduktivní cokoliv poznamenávat, ovšem nevidím důvod, proč bych měl pokaždé smlčet svůj náhled na předkládaná dílka. Víceméně všichni píší "podle svých pocitů" a valná většina se tím pak zaštiťuje a ovíjí své texty podobnou argumentací jako česnekovým věncem, který má zahnat krvelačného upíra. Co však při tom míjí je skutečnost, že se čtenář nemůže při hodnocení vyjadřovat k pocitům (ty umíš a odvažuješ zvážit kvalitu cizí lásky, bolesti, utrpení či radosti, nebo je dokonce porovnávat?), nýbrž jen a pouze ke kvalitě transformace do podoby uměleckého díla, kterým se báseň právě podle míry zdařilosti přetváření a utváření jazykové skutečnosti stává. Tady vidím při všem porozumění veliký nezdar - což je běžné a tedy by mě to nepodněcovalo ke komentářům, ale ovšem také cítím (to je asi to nejbližší slovo) jistý potenciál... a proto komentuji na zamyšlenou...
| | | | <reagovat |
|
|
|
|
