Ležela jsem tam a nevnímala co se děje kolem mě. Proč mi to udělal? Proč?

   Viděla jsem ho poprvé na jedné párty, kdy jsem nebyla ve své kůži. Rozešla jsem se s Markem a nechtěla jsem být sama. Potřebovala jsem rozveselit. Potřebovala jsem společnost.

   Prvně jsem na tu párty vůbec nechtěla jít, protože jsem věděla, jak to na jeho párty vždycky je. Alkohol, drogy, cigára, páry milující se klidně i uprostřed pokoje, a tohle všechno jenom proto, aby se lidi oprostili od světa plného zklamání.

   Nakonec jsem šla. Měla tam jít i moje kamarádka, a taky, že tam byla! Už ze zdola u vchodových dveří jsem slyšela jak celým barákem duní D‘n‘B. Jednodušeji Dramiky. Tuhle hudbu, no hudbu, D‘n‘B jsou různé rytmy bubnů a někdy jsou v nich i slova. Jindy jsou vmixované do nějaké té diskárny a pak je teprve sranda. Ale tohle byly čisté Drámy. Jeho nejlepší, které nedá z ruky. Jsou na každé jeho akci. A tahle nebyla výjimkou!

   Zaklepala jsem. Věděla jsem, že mě přez ten kravál nikdo neuslyší, ale za zkoušku nic nedám. Najednou mě přepadl pocit, abych odešla, že se něco stoprocentně stane. Jenže nějak jsem se nemohla odlepit od země a tak jsem zazvonila. Uslyšela jsem tu jejich trapnou zvonkohru a věděla jsem, že tohle určitě nikdo neuslyší. Už jsem se chystala odejít, když mi Kamil otevřel.

   „Jé Paťko, tak ty si přišla. Ahoj. Tak co si dáš? Vínko, pivko nebo něco ostřejšího? Nebo ... snad něco v úplně jiném stylu?“ vím na co narážel. Na Peří.

   „Ahoj Kamile. Kde máte chlast vyberu si něco sama.“ U něj je velice nebezpečné si nechat něco namíchat od něj. Bůh ví, co by Vám do toho přidal.

   Zavedl mě k baru.

   „Vyber si co chceš Paťko je tu všechno co máš ráda. A rozhodně taky plno volných synků co se ti budou líbit.“ Sám se zasměje svému vtipu a pokračuje už mnohem mírnějším tónem. „Slyšel jsem, že si se rozešla s Markem. Proč?“

   „Do toho ti nic není Kamile!“ vyjela jsem na něj.

   „Tak promiň. No nic já jdu bavit svoje hosty někde by tu měla být tvoje kámoška. Ale  mám takový pocit, že ji najdeš v tom nejkrásnějším rozpoložení!“ začne se smát až se musí opírat o kolena.

   „COS JI DAL!“ Zařvu na něj. Zvednu ho za jeho luxusní kvádro, které se mi tolik hnusí, a dívám se mu zpříma do očí.

   „Já nic tady Honza či Martin nebo snad si trávu vzala sama. No jistě ona si trávu vzala sama.“ Najednou mi dojde co se děje, ten už je tak sťatej tím svým alkoholem, peřím, trávou a cigárama, že neví co se děje kolem něj. Zajímavé, že mě poznal. Odstrčím ho od sebe, naliji si sklenku Fernetu a jdu najít Katku. Najdu ji vzápětí. Stačilo se podívat na ten zatracený gauč co je v obýváku. Zrovna si to rozdávala s Tomášem.

   „Proč jsem sem vůbec lezla?“ napadne mě v duchu.

   „Ahoj, taky nevíš, proč jsi sem vůbec šla?“ otočím se a vidím úplně neznámého kluka. Je mi od prvního pohledu sympatický, protože podle očí poznám, že v sobě nic nemá akorát má zapálenou cigaretu. No bože. Kdo teď v tomhle světě nekouří?

   „Ahoj, já vím proč jsem sem šla, ale teď toho lituju. Já jsem Paťa a ty?“

   „Dano. Nepůjdeme odtud? Někam, kde je aspoň trochu ticha? Stejně si nás nikdo nevšimne.“ Jenom přikývnu. Oba dva se vydáme do předsíně kde nás zdrží párek milenců, mířící do ložnice.

   Vydáme se do parku a jenom si spolu povídáme. Najednou o Danovi vím víc než sama o sobě.

   Jdeme tichou ulicí, kde málo kdo si nás všimne, když mě stáhne do křoví. Snažím se bránit a křičet. Marně, vím, že mi křik ani bránění, nepomůže, má mnohem větší sílu a tady v tom koutu mě stejně nikdo neuslyší. A tak to musím nějak vydržet.

   Když je konečně po všem jenom řekne: „Byla si dobrá, takhle jsem si dlouho s nikým neužil.“ Zarazím se. Před očima se mi objeví text v novinách.

   Muž asi dvacetiletý znásilňuje dívky, s kterými se seznámí na různých akcích, působí solidním dojmem a chová se jako nevinný muž, který na tu akci vůbec nepatří. Varujeme všechny ženy a dívky předtím to mužem. Namluví ženám vše co chtějí slyšet, znásilní je a zmizí bůh ví kam.

   Uvědomím si, že to na něj sedí a když se rozhlédnu, nikde není.

   Sedím doma ve vaně a snažím se ze sebe všechno smýt. Cítím se tak špinavá, tak označkovaná, tak … znásilněná. Ano znásilněná je správné slovo, znásilněná.

   „Jak mi to mohl udělat Marku? Promiň mi všechno, miluji tě, a stále milovat budu, jenže po tomhle, už nikdy nebudu ta samá Paťa co dřív.“ Šeptnu a zaklapnu telefon.