Otázka pro Miloše:Jak snášíš superparadoxní kontrast Multidimenzionální Dokonalosti Boha s únavou, bolestí i tísní, jež máš často mezi meditacemi, stav tak často popisovaný křesťanskými mystiky?

„Lidské je nízké, božské je nedostižně hrdě vznešené a přitom Všepřipouštějící i Všepřijímající. Jsou to protipóly jako král a žebrák, vladař a vyhnanec, režisér a poslíček.

 Běžné tupě tísnivo-bolestivé vědomí je místy až nesnesitelné. Jak svou zatemněností mysli, vnímání a slabou vůlí, celkovou ubohostí, tak sveřepou vytrvalostí, se kterou člověka na cestě do Království božího provází. Je dotěrnější než smrt, hladovější a nepříjemnější než mýtická medúza. Projevuje se i v nepříjemných událostech, jejichž prožívání je mnohdy až neúměrně zesíleno, ale o to více posouvá vpřed.

Přesto ji člověk musí přijímat, uvědomovat si ji, ale stále si přát aby odešla. Nedat sílu této vnitřní složce ega, která by se opět ráda zahnízdila a podléhala své nevědomosti.

Obě polohy, božská i omezeně lidská se střídají, střetávají a neustále promíchávají, ale duchovní složka v člověku nakonec zvítězí a převezme otěže. Spojí se se zdrojem svých lidských pocitů a nastane fáze vědomého polobožství. Omezeni hmotou, zhuštěnou energií, ale s vědomím více božským… Zájmy ega jdou stranou, když si člověk plně uvědomí, že je kontinuálním božským věčným Bytím s nekonečné síněmi zrcadel svých podob a jejich věčných proměn změnou úhlu pozorovatele a tím prožívajícího.

V tom je neskonalá a věčná sláva Boha, kterého je potřeba stále uctívat a upřednostňovat, Vždyť kdo jiný, než Stvořitel našeho světa i nás ví, proč nám to dává. Neboť na dokonalý problém je vždy dokonalé řešení. Obtíže na cestě jsou vyváženy pohádkovými, a přesto skutečnými dary.“