|
|
|
vlak Autor: tkadlec (Občasný) - publikováno 4.10.2001 (21:33:54), v časopise 18.10.2001
|
| |
Vlak
Otevřel jsem okno , vyklonil se ven a hlasy z kupé pomalu přehlušil dunící hlas proťatého větru.Krajina ubíhala dozadu a maličtí lidé v dálce se mi před očima měnili v stromy,kopce,domy a zase zpět.Jen laskavé červánky na obloze,předzvěst nadcházejícího večera, zůstávaly na svém místě a čekaly ,až je vystřídá hvězdná obloha.Do tváře se mi obul studenější vítr a já ještě naposledy věnoval pohled ubíhající krajině.Zavřel jsem okénko, usedl zpět na své již vychladlé místo na sedadle a rozhlédl se po tvářích kolem sebe. Některé z nich jsem moc dobře znal, byly to tváře mých přátel.Byli zapředeni do nějakého horlivého rozhovoru , ale já jsem se tentokrát nehodlal zapojit. Jen jsem tam seděl , vychutnával jízdu, pozoroval lidi kolem sebe a přemýšlel. Bylo mi tak dobře , jak jen člověku jako já může být.Ne všechny tváře jsem znal.Společně s námi tu ještě seděla paní ve středních letech se synem zaposlouchaným do sluchátek na uších a nějaký starší pán s bílými vousy pohroužený do svých novin.Najednou mi připadlo strašně zvláštní ,že ačkoli s těmi lidmi jedeme už několik hodin a ještě s nimi ňákou chvíli pojedeme, nevíme o sobě navzájem vůbec nic ,snad jen jak vypadáme. A i když by jsme si určitě měli , co říct , věděl jsem , že to nikomu z nich nepřipadá divné.Tak už to ve vlaku chodí. Je to jako v životě- kolikrát se každý den potkáváš s určitými lidmi třeba i několik let a stejně o nich nevíš o nic víc, než když jsi je potkal poprvé.Jistě, můžeš potom říct ' hele, tamhletu černovlasou holku znám, tu potkávám vždycky , když jdu do školy ' ,ale jediný , co o ní vlastně víš , je právě to, že má černé vlasy.Cestování vlakem vůbec vleč čem připomíná život ,pomyslel jsem si a pousmál se.Lidi do tvého kupé přicházejí a odcházejí , tváře , na které jsi si už zvykl, střídají tváře nové.Někteří přátelé s tebou cestují až do konce, jiní jedou ještě dál a pokračují svou cestu bez tebe.Stává se ale i, že tě někdo z nich opustí dřív ,a pokud nemá štěstí a nepokračuje jiným vlakem , jiným životem ,zůstane stát , skončí svou jízdu a ty musíš jet dál. Někdy jsi ve svém kupé sám.Jindy zas sedíš v kupé přeplněném lidmi , které neznáš .Pak jsi sám ještě víc. Občas si přesedneš do vedlejšího kupé a poznáváš nové lidi, jindy zase bloudíš sám po chodbičce a pomůže ti někdo, kdo stejně jako ty hledá, kam by si přisedl. Někdy se stane , že musíš změnit vlak, musíš si zvykat na nové tváře , sedadla a průvodčí.A když je ti opravdu dobře tak vystrčíš hlavu z okna ,necháváš se jen tak unášet rychlostí a nasáváš život z plných plic.Život je opravdu jako jízda vlakem.A já vlakem jezdím rád , usmál jsem se s přidal ke svým přátelům , protože už přišel čas vystupování.Ještě jsem naposledy přejel zrakem lidi v kupé,pomyslil si ,jaké je štěstí, že na rozdíl od života ,tedy aspoň myslím, přijde po téhle jízdě ještě spousta dalších a že na nich nebudu sám. Vystoupil jsem.
|
|
|