Německý režisér Michael Haneke šokoval před několika lety Pianistkou, příběhem masochistické učitelky klavíru. Jeho nový, na festivalu v Cannes oceněný snímek Utajený, je opět atypický - ale zcela jiným způsobem. Základní nápad kopíruje desítky tradičních thrillerů: spokojený rodinný život televizního moderátora Georgese (Daniel Auteil) naruší záhadná videokazeta, která se jednoho dne objeví na jeho prahu. Jsou na ní natočené dlouhé záběry na vchod do jeho domu - někdo jej viditelně s neznámým záměrem sleduje. Brzy nato začnou přicházet pohlednice s podivně výhružnými malůvkami, a objevují se další videokazety  se znepokojujícími záběry. Moderátor poznává, že kdosi oživuje jeho dávno zapomenutý hřích z dětství, a vydá se hledat člověka, arabského přistěhovalce, jemuž kdysi ublížil. Vznikající napětí mu přináší problémy v práci a narušuje také jeho vztah k manželce (Juliette Binocheová) a dvanáctiletému synovi.

  Utajený se však vymyká tradičním thrillerům hned z několika důvodů. Především je vyprávěn poklidným, pomalým tempem, nijak nepostihujícím vzrůstající napětí. Záběry kamery jsou dlouhé, často se soustředí na předměty, a nikoli lidi, jindy jsou postavy snímány z neobvyklých úhlů, někdy i  zezadu… Jako by nijak nepřerušované záběry z videokazety ovlivňovaly i tempo samotného děje. V celém filmu se také nevyskytne původní hudba - tam, kde by jinak dramatické tóny přidávaly napětí, slyšíme jen houkačky z ulice. Přesto se ale nenudíme - ticho teď působí často mnohem tísnivěji.

  Ani dějově není snímek nijak předvídatelný. Hrdina svého dávného souputníka z dětství nalézá, ovšem stárnoucí muž nepředstavuje žádnou reálnou hrozbu, zdá se, že pachatel bude někde jinde. Vzápětí se Arab dopouští děsivého činu, o jehož příčině se však můžeme, podobně jako Georges, jen dohadovat  A také ona dávná křivda, ke které se nakonec moderátor přiznává, není žádným děsivým zločinem, ale ospravedlnitelnou dětskou lapálií, byť s tragickými následky. Hrubé Georgesovo chování k synovi Araba pak obrací úlohy a naznačuje otázku, zda celou dobu nestojíme na straně toho špatného…

  Hlavní devíza snímku však spočívá v tom, že nenabízí jednoznačné rozřešení. Přestože indicie dávají leccos tušit, skutečný pachatel zůstává, jak název napovídá, utajený. Otázky, které svou videokazetou položil, ovšem zůstávají také, a absence prvoplánového vysvětlení jejich naléhavost posiluje. Spolu s vynikajícím výkonem Daniela Auteilla v hlavní roli je nejednoznačnost snímku tím hlavním důvodem, proč se vyplatí na Hanekeho film jít.