Dívka s dvěmi srdci
V noci byl slyšet pouhý výkřik a dětský pláč. V jediné rákosové místnosti se ještě svítilo. Pak se ozval jen ženský pláč a 7 mužů v kápích vylezlo z budky. V tom nářek utichl a za rákosovými dveřmi se objevil starý muž s plnovousem.
„Pomozte mi!Je tu! Areama! Je ale…mrtvá… a nemá elfský talisman! Byla zabita kouzlem, někdo jí zbavil elfského původu!“ Mladá lučištnice vylezla z rákosového příbytku a mávla rukou na ostatní. Šest lučištníků se vetřelo mezi vchod a postel. Všichni si s pošklebky začali Kyru prohlížet. Ta se s otevřenou pusou začala obhajovat.
Nakonec ji jako zneuctěnou za to, že si vymyslela smrt elfky vyhostily ze své země a ještě hůř, vytetovali ji znamení na rameno, jež mělo elfku označovat, jako vyhoštěnce. Proto se nemohla stát člověkem, ani ničím jiným.
O 17 let později.
„Mio, prosím, soustřeď se. Najdi v Utherském lese jednorožce a ovládej ho. Zaveď ho k jezeru Poznání a donuť ho, ať se do něj podívá.
„Ne! Nejde mi to a hlavně mě to nebaví. Nemůžeme se třeba projet na koni?“
„Mio, pochop to už!
„Dobrá…hotovo. Donutila jsem ho tam ponořit hlavu.“
„Tím si ho učinila navždy nešťastným. Poznal krutosti světa, a táhne ho tíha utrpení ostatních.“
„Ach, to je mi líto.“ Řekla ironicky.
„Tak to jsi přehnala! Za to se ti jednorožec pomstí. Proměním ho v člověka a ten už si bude počínat podle sebe. Dej si na něj pozor.“
„Co?!? A jak ho poznám, lidí je na světě spousty.“
„Nijak. Řeknu ti jen, že už dopředu vím, že to je samotář, stejně jako jednorožec.“
„Ale já…“ v tom už byla Mia sama v lese, a ne v chrámu, kde se před chvílí bavila s Jordenem, mocným ovladačem.
Hrdě vykročila do lesa v obyčejné tunice, lukem a toulcem šípů. S bradou a nosem nahoru si po chvíli, samozřejmě pomocí kouzla, ulovila srnu. Také si ho díky kouzlu opekla a vlastními silami ho snědla. Vyrazila dál a po půl kilometru už nemohla. Začalo pršet a proto si našla jeskyni. Štítila se všeho co v jeskyni bylo. Nakonec ale usnula.
Ráno se probudila a nad ní se skláněl stín. Vykřikla. Stín se mihl jako laň na světlo. Mia uviděla dívku, elfku s dlouhými vlnitými, kaštanovými vlasy.
„Já jsem Kyra. A ty?“
„Já,…já jsem Mia.“
Dívky se daly do řeči a velice si rozuměly. Kyra vypadala o něco starší než Mia, ale pouze ve výrazu tváře a hlubokých očích. Začaly spolu putovat po lesích za ničím. Obě neměli žádný cíl. Mia se od Kyry naučila skvěle střílet z luku a na oplátku ji ona naučila pár jednoduchých kouzel. Ani jedna ovšem nevěděla o té druhé vůbec nic.
Po měsíci se Mia konečně zeptala: „Kyro, kdo jsi a odkud ses tu vzala?“
Kyra chvíli mlčela a pak se náhle rozpovídala.
„Já jsem elfka. To už jsi jistě poznala. Ale ještě než začnu, přísahej, že nikomu o mě nic neřekneš.“
„Proč?“
Kyra si rozepnula tuniku a odkryla Mie krásné tetování na rameni.
„No a?“
„No a!? Ach tak, ty asi nevíš. No, tím líp. Takže. Jednoho večera, před sedmnácti lety, jsem jednou v noci našla mrtvu elfku, zbaveného elfského původu. Oznámila jsem to ostatním a když jsme se vrátili do rákosového příbytku, elfka tam nebyla. Za zneuctění života a smrti jsem byla právoplatně vyhnána s tímto tetováním. To znamená, že se nesmím vrátit do naší říše a nesmím se stát ani člověkem. Po půl roce, kdy jsem se skrývala v lese mě objevila čarodějka Jagra, která mě začarovala v jednorožce. Tak jsem žila po celých 17 let. A před 2mi měsíci jsem se proměnila do vlastní podoby. Protože…to stejně nepochopíš.“
„Co?“
„Ale…prostě. Krutá čarodějka, u nás se jí říká Mawin, mě ponořila hlavu do jezera Poznání. Od té doby ji hledám a cítím, že je nablízku, ale je tak mocná, že má kolem sebe obrané kouzlo, které dostala od narození, že jí nerozeznám od obyčejných lidí ani elfů. Říká se, že je velmi krásná, vypadá jak elf s lidskými vlastnostmi ale dlouhým věkem, jako máme my. Nenávidím ji. Tíhnu pod negací celého světa.“
Mia se dotkla svých elfských uší, schovaných pod mírně vlnitými a dlouhými, kaštanovými vlasy, podobnými, jako měla Kyra.
„Vy lidé, jste povrchní a nechápaví. Jsi velmi krásná Mio, ale velmi povrchní, jako ostatní lidé. Ale také jsi velmi chytrá.“
Mia se zvedla a odešla do deště do lesa. Ne, neurazila se, jak si Kyra myslela, jen se musela jít přesvědčit o opaku jejích obav.
Když se vrátila, byla vyděšená. Doška k závěru, že ona je Mawin. Učili ji celý život zaklínači. Vyrůstala bez rodičů. Byla sama. A ona potopila Kyře hlavu do jezírka Poznání. Ale dělala jakoby nic. Jenže se stejně chovala jinak než dřív.
Jednou když se obě koupaly nahé v jezeře, Kyra zpozorovala, že má Mia znaménko Mawin.
„Ty jsi Mawin. Dcera Areami, ženy Dobra, a Zla. A jsi má mladší sestra. Za to se stydím. Jsi mi podobná, ale jen vzhledem. Jagra mi vše řekla. O tobě a o Areamě i o tom osmém muži. Je to tvůj otec, samotné Zlo. A já že jsem prvorozená dcera Areami.“
Po pečlivém promyšlení jí vše došlo, proto po ní skočila a začala jí topit. Mia se bránila a pomalu se vysoukala na břeh. Začaly na sebe útočit slovně, vše si vyříkaly a začaly bojovat. Mia zkusila použít kouzlo, ale to se od Kyry odrazilo. Ta se pousmála a špitla elfské kouzlo. Prosila o pomoc přírodu. Ale ta nehnula ani brvou. Jediný červený mravenec jí nepřišel na pomoc. Kolem nich se utvořil kruh zaklínačů, kteří boj jen pozorovali. Bylo jich 7 a osmý stál opodál. Kyra s Miou bojovaly.
Nakonec obě skončily na zemi. Kyra se náhle z nenávistným obličejem zvedla, popadla Miu za nohu a vlekla ji pryč. Hodila ji do jezera Poznání a v tu chvíli se proměnila zpět v jednorožce. Dívala se na tonoucí se dívku, na níž směřovalo dalších 9 párů očí, včetně osmého muže. Kyra na něj pohlédla a viděla jen jak natahuje luk. Pak letěl šíp… šíp, který se jí zabodl do kohoutku. Svalila se s těžkým oddechem na zem. Muž ukázal na Miu a ostatních 7 mužů kráčelo k jezeru a omráčenou Miu vytáhly. Zbývající došel k jednorožcovi a odřezal mu roh, uřezal hřívu a rozdrásal kopyta. Pak natáhl tětivu a vystřelil. A pak znovu a znovu. Až Kyra začala umírat.Vzal dýku a rozřízl jí kůži, která chránila prsy. Dostal se až k srdci, které vyrval. Důležité bylo, že než to udělal, Kyra ještě žila. Pak se jen tak omyl v jezírku Poznání. Omyl se ve vlastní krvi. To on byl utrpení a tíha, negace. To On.
Ohlédl se a místo jednorožce tam ležela mrtvá Kyra. Bez srdce. Bez života. To srdce uzavřeli do krabičky a odnesli ho do kruhu. Pak se všichni i s Miou vypařili.
V prokletém chrámu, kde Miu vychovávali jako Mawin, ji rozřízli a do těla jí vložili Kyřino srdce. Pak jí dali do rakve, nabalzamovali a po té oživili.
Od té doby je Mia sít. Síť, která zachycuje to nejhorší zlo a utrpení ba i zkázu. Ale má však velká oka, takže mnoho zla sem k nám proniká. A ona tam už je věky…věky…navěky… |