Smrad.

V plesnivém průjezdu rychlovka za pětikilo.

Pak se pozvracím z vypitého piva a nad sebou samým.

Kurva.

Máma vždycky říkala,

"rosteš pro kriminál".

A táta pro něj dávno dorostl.

Po cestě z kočičích hlav dojdu na konec města.

Nabudím se myšlenkou na šukačku v průjezdu.

Příjemné zašimrání v poklopci.

Jsem chlap. Jsem pořádnej chlap.

Na břehu řeky se podruhé vyzvracím.

Pozoruju zvratky, jak stékají do řeky.

Pak vytáhnu z kapsy kudlu a rozhodnu se, že tu štětku oddělám.

Běžím k průjezdu jako smyslů zbavený, ale už tam není.

Měla štěstí mrcha.

Všechny mrchy mají štěstí.

Až na mámu.

Tu oddělal táta.

Rozbrečím se.

N e c h u t n á  s e n t i m e n t á l n í  o p i c e .

Pomalu jdu domů.

Na konci mé ulice se na chvíli zastavím u blikajícího neonu.

Zzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz.

Pozoruju můry, které fascinovaně poletují kolem modravého světla.

Stát se tak můrou.

Teda můrákem.

Nejdříve bych ošukal všechny můry.

Ale můráci raději šukaj modré světlo.

Otevřu dveře svého bytu.

Lehnu si v hadrech na postel a zavřu oči.

Chytnu hlavotoč a zase zvracím.

Tentokrát vedle postele.

Vstanu a snažím se uklidit zvratky ze země.

Z toho se mi dělá zle.

Vypadnu z bytu a jdu do hospody u modrého neonu.

Na modré světlo naběhla druhá směna můráků.

Sednu si ke stolu u výčepu.

Číšník se na mně štítivě podívá.

Mám poblitou košili.

Jdu na záchod a tam si jí vyčistím.

Vrátím se ke stolu, kde už mám nachystané pivo.

Pomalu usrkávám  a dělá se mi zase dobře.

Pak si dám druhé, třetí a svět  dostává barvu.

Chytám se nějakého týpka a chlastám rum.

Vypadnu z putyky a nevím proč,  jdu zpátky do toho průjezdu.

Ta mrcha tam zase stojí.

Přijdu k ní, dám si hlavu mezi její kozy a vybrečím všechnu bolest světa.

Ta mrcha mě hladí a říká hrubým hlasem :

"No mladej, už je dobře".

Podívám se na ní, jako štěně baseta, které mi kdysi koupil táta, poděkuju a jdu domů.

D n e s  j s m e  m ě l i  o b a  š t ě s t í .