Zmrzlýma prstama bubnuju na tvojí kůži znamení jara.
Na kůži horkou jak pecen chleba.
Do očí hážu ti kamínky a sleduju jejich pád až na dno.
Tam stojíš v košilce na onyxové podlaze, s očima plnýma kamení.
Kamení ostrého jak břity motliteb.
Chřestíš zámkama a voláš: „klíčníkůů“.
Otáčím se za tím hlasem.
Pomalu a po tmě.
V kapse u košile jsem naštval včelu, anebo…
jsem Tě uviděl.
Stojíš v košilce na onyxové podlaze, s očima plnýma kamení.
Kamení ostrého jak břity motliteb.
Chřestíš zámkama a voláš: „klíčníkůů“.
Otáčím se za tím hlasem.
Pomalu a po tmě…
|