Skřivánek

V koruně stromu

tiše jsem seděl

na milostný pár

zasněně hleděl

na zkřivená ústa

mumlajíc hlouposti

na přivřená očka

na tichý slib věrnosti

na zarudlá líčka

jenž něco čekají

na ruce něžné

co v šeru hledají

a je to krása

neznát a nevědět

tiše se hýčkat

a věřit v jeden svět

a tak jsem šťastný

z lidiček, z lásky

z chviliček krásných

i z vyřčených básní

jo zde jsem šťastný

z vás

z vaší naděje