V Olomouci dne 17.5.2006
Drahá, nejdražší Janushko,
Dospěla jsem do stavu bdělého snění, kterého více, či méně na světě není. Nepopsatelný pocit nekonečné symbiózy. Nevím, ale něco mi Tě připomnělo. Vzpomeň si na svíčku u památky dědečka tvé kamarádky. Plamen naruby dohořel ve skryté chvíli, dnešní večer jsem zašla ke vzpomínkám. Den k noci se chýlí, ale neusíná… Našla jsem kousek poledne uprostřed večera. Rozhlídni se, mlha, kam oko dohlédne, zvesela. Zajdi si taky tam, kde se víra slévá s bezbožností a hoď myšlenkou na ty zlaté časy. Viděla jsem tě v úterý, asi…
Doufám, a není to jen otřepaná fráze, že se ti daří, matka dobře vaří a my nejsme… nejsme staří! Ten den bylo skvěle na duši i těle. Nuže pravdou je , jakmile jsem se vrátila z vycházky s Bram, popadla jsem dopisní list, papír,… pravda lépe cár, ale je to tradice a líbí se mi velice.) Rozhodla jsem se tedy usmoliti Ti dopis v dalším pravidelném půlročním (ročním?) intervalu. Neboj, podpis dneska nespletu, od toho už upouštím, žádný rýmy neluštím.
Už víš na co myslím, kde jsem to byla… když od přehrady dojdeš ke stoleté lípě, zříš řepky lán a včel těla… po bouřce, pára z lesa stoupá, připomeň si to, nejsem na slovo skoupá. Chomáče mlhy Tě zavalí, odspoda kapky smáčejí, botami nahoru, vidím, Tě dostaly. Mraky pozvolna odemykají zámek do nebe, je jaro, ne podzim, chvíli myslím na tebe.
Ze zastávky, po schodech, barokní bránou, kolem automatu na svíčky… potkáš ticho s výhledem na OCC jako bonus. Stojíš mezi tolika lidmi a mohla bys i slyšet trávu, ježto křiče na svět vzhlíží. Rovně kolem převráceného kříže, na konci doprava, dřevěná lavice, lehko se zůstává. Sedíš uprostřed kroniky, ke všemu zebou Tě… kotníky.
Zaráz na dvou místech, možná to bylo tou atmosférou. Říjen, my na hřbitově probírajíc minulé, zajímavě nedůležité zážitky a kolem nás kamení, co si pamatovalo na roky minulé, 1717, doby pozdější, možná i na Václava, ale tam on asi nespí, pak válka světová, druhá i první…. osobní dramata navíc, zůstávají vryta.
Pod křížkem, upomínkou na rodiče, nevím ani jméno, bez sošky Marie, či jakéhosi kýče. Vláha hltala decimetry kalhot, v úle roje včel, namísto Marie ve výklenku žrádlo pro kočky, žel… aspoň k něčemu slouží uprostřed louží, mezi poli s výhledem na Svatý Kopeček, zásahy bolí. V kostele, který navštívil sám Pavel IV., schází se teď leckteří turističtí škrti. Opravily sochy apoštolů Pavla, Petra… možná jsem se spletla. Když je svatý Kopeček, neměl by býti svatý celý kraj, každičký potok, každý háj?
Pro mě i ten malý kříž, koutek u úložiště klád, znamená…, otevírá mnoho zavřených vrat, já mám, kde se smát. Omlouvám se Ti za výplody mé fantazie, miluju Olomouc, tam to žije.
V křivolakých uličkách trávím, trávíme spoustu nočních hodin, prosti denních splodin, báječných sentimentálně ověnčených milionem světel Olomouc sedí jak kvočna na vejcích a snáší svá ochranně klidná křídla na mravenčí masy lidí. Těším se, až dáme spolu další tah, ať nás každý vidí… šachovnice evropského města, já mám černé. Obdivuju krále a jeho poddané, Olomouc a její ratolesti… Kopeček, Bystřice… lesy, až tam v dálce, kdesi…
Snad se brzo uvidíme, a až přijdeš, zaprší… u Vás na hřbitov, u nás do polí… prožraná moly, celé okolí….hodně se to podobá, 19.století žiju daleko před námi…hledíme… do jámy. Žij blaze, nejen jako v Praze, pozdravuj, nevolej krveprosté… stejně si napíšeme:
Se vzpomínkou (nejde o kondolenci) … JÁ