|
 Protloukám se panoptikem
Divnejch smíchů vratkejch vln
otupen stísněným pocitem
sraba na druhou
pronáším věty bez smyslu
mysleje nic doufaje v nic
vše neustále porovnávaje
s duchovní panikou
odcizuji vlastní tělesnost
vůní prášivých okamžiků
v dlouze ztvarovaném ďasu
nemohu přání vyslovit
aniž bych se nedokázal nezaseknout
pod gilotinou přetvářek a nezájmů
já bigotní protloukánek
jsem jak na lesní stezce trhán smečkou vlků
okrádán o veškeré blaho
sny mě nezachraňují
pouze mi přinášejí fantaskní starosti
nechci se zabít takto rázně
chci se udusit v rakvi
žabími stehny
ovlivněn hypnotickým pnutím
pravda antismrt-jak se dá vše zde tak někdy dělat
| 
