MiKa (Občasný)

no, je fakt, že po půlce mě to už moc nebavilo, to uznávám, svou poznámku pro VM jsem psala, když jsem začínala číst -- 

ale k tomu základnímu: to, co zpochybňuješ, se netýká jen viewegha, ale jakéhokoliv vydaného deníku - protože tam člověk prodává soukromí svý i lidí kolem sebe, takže základní morální otázka zní, jestli vůbec do něčeho takovýho jít - je fakt, že tu smrt neplnánoval, ta se prostě přihodila - já jsem jen byla ochotná mu upřímnost věřit (ale jsem možná naivní) - on je zkušenej bojovník a je možný, že toho deníku využil k tomu, aby se vhodně nastylizoval, kdo ví - myslím, že jsi na něj hodně nabroušená, já se snažím nebýt zaujatá - jinak k jeho fandům nepatřím, respektive nikdy jsem si neudělala čas nějakou jeho knihu přečíst (vcelku záměrně, zabývala jsem se jinými autory, jinou činností), viděla jsem jen některý filmy natočený podle jeho románů, zas tolik mě ty příběhy nechytly, aby mě dovedly až k původním knihám

moje poznámka o tom, že považovat viewegha za kýčaře, může být vlastně taky trochu snobárnou, bylo samozřejmě rejpnutí, který není třeba generalizovat

ztratila (Občasný)

Zbraň jaká? To myslím plyne z mých slov, zbraň ne coby potluk, kterým se někoho snažíme rozdrtit, ale obyčejnej způsob vymezení se vůči světu, okolí, čtenáři. Literatura velmi často je právě vymezením se vůči světu. Právě Hakl kdysi řekl, že věšří tomu, že i Sekora, když psal Ferdu mravence si tím řešil něco ryze osobního. Pokud literatura není osobní, je to jako sex za úplatu, nebo ještě lépe sex se zázračným křeslem http://www.morezidli.com

Naše debata je (vedle toho, že na mě začíná doléhat absence spánku, takže bys ze mě mohla vytáhnout ještě hodně zajímavý věci)specifická i tím, že zatímco já Vieweghovy deníky nečetla a uvažuju tudíž obecně, tys je četla jsi hodně konkrétní. Což i umím pochopit: někdy se stane, že si něco teoreticky vybádáme, abychom zjistili, že v praxi to nefunguje. Já taky nejsem schopná hledat jakékoli klady v díle člověka, který se mi osobně příčí.

Na druhou stranu dokážu pochopit, že někdo uvaří polívku jen proto, aby ji pak obarvil na modro.) Literatura není nic přesně daného, hranice jsou od toho, aby se třeba i posouvaly dál. A nejde vůbec o to, že hranice se neposouvají: jde o to, že hranice se musí posunout dobře. Třeba i směrem k neliterárnu.  

HACKMAN (Občasný)

Miky, ono to vyjde nastejno ))) u Viewegha bych nenapsal nic jineho... a kdyz tak sleduji tu diskusi pak musim dat za pravdu Capoteovi : Literatura jsou jen klepy, nic vic ))) nekdy hladi, jindy drazdi, ale z 90ˇ% je delana pro penize, tak co asi z toho muze vzejit, ze ))) jen zabava... cim jsem starsi, tim vic se k tomu nazoru bohuzel priklanim... lidi chteji byt mystifikovani, ale jsou ochotni venovat tomu i svuj zivot, coz dokazuje to, ze se jim nejvic libi ty nejvetsi sracky, ktere vypadnout z nektereho mozku na papir

zajimavych je ale tech deset procent, to jsou veci, ktere byly napsany z jakesi  bytostne potreby formulovat svoje videni do slov a pak si je strcit do supliku. Ne vsak pro budouci generace, ale jen a jen pro sebe... a nekdy se stane ze vyjdou.... viz Citadela ... knihy ktere nuti hledat dal sam sebe, knihy ktere kladou otazky, aniz by ve vetach byl jediny otaznik. To je u dospelych, ale u deti je to trosku jinak ))

ztratila (Občasný)

O lidových milicích mě poučovat nemusíš, ani o svých komplexech - nezajímají mě.

MiKa (Občasný)

jé, ahoj loď plnohovnotno (právě jsem se vrátila z vody - sjížděli jsme se studentama ohři, teď už se zas sjíždim na netu:) -

děkuju za poznámku, tvůj názor si vždycky ráda přečtu - hele, co se olina týče, já ho neberu jako romantickýho hrdinu, bojovníka za lepší budoucnost apod. - jen mám ráda lidi, který nedbají na proud a jdou klidně proti němu, nebo si tak po svym trčí, nebo i třeba hnijou po svym, nenechají se přitesávat většinovým míněním - takovýto - co by si lidi pomysleli!!! a to se mi u olina líbilo, vesele padal ke dnu, ale si to tak prostě vybral, urval se ze řetězu a tim mi byl sympatickej (a tenkrát se za takový urvání ze řetězu platilo mnohem víc než dnes)

s těmi autobio prvky - já vim, že je nemůžu pelcově próze automaticky přisuzovat, aniž bych byla mnohem víc zasvěcená - ale vedlo mne k tomu to, že jsem poznávala místa, dokonce i jednu velice známou figurku - herdu (žral psy, hrabal se v popelnicích, byl to kláštereckej maskot) + člověk ví, že tu žil, že pak emigroval do francie + a to mu právě vytýkám - jako by neuměl držet tonus vyprávění v rámci celku, jako by musel zaznamenat všechno, jako by to právě byl skorem až jakýsi deník, kde nelze opominout tuhle zkušenost nebo tenhle zážitek apod. (proto ten silnej autobio dojem) - obzvláště pak ve třetím dílu, jak píšeš, tam měl hodně zkracovat, dle mýho - ale přitom tam byly i zajímavý situace a momenty, který by vydaly na samostatnou povídečku -- nicméně máš pravdu, že člověk musí bejt opatrnej a neplést si dojmy a pojmy :) a to se mně občas stává, jsem takový nadšený dojmolog :)

Petr Vaněk (Občasný)

třetí kultura, nestačila by ta druhá?... na základě uvěznění ppu se hlavně zmobilizoval disent, který s undergroundem (tj. okruhem kolem ppu) neměl nic společnýho. v 82 pak přišla akce asanace a mnozí právě emigrovali, pospolitost se někdy kolem roku 80 roztříštila do dost malech skupin... 

v tom příspvěku a v diskusi je strašně moc věcí, který by stálo za to komentovat (pokud jsem zahlédl), ale nějak je to nad mý síly...

je taky dobrý si všimnout, že všechny tři díly jsou k sobě přilepený dost násilně, vůbec na sebe nenavazujou, jak to Pelc psal postupně (první vznikla myslím ta prostřední část...)

mimoéchodem, četli jste Chadimovu Alternativu? doporučuju, je to dobrý srovnávat s Jirousovými texty... 

MiKa (Občasný)

asi máš v hodně věcech pravdu - že jsem knihu nezařadila do kontextu, toho jsem si vědoma, to je i podle mne asi největší slabina

k hodnotícímu plurálu - no, netroufám si do houfu mezi české recenzenty, tak proto asi jen můj vlastní skromnej názor v čísle jednotném

že nejde o aktuální titul, a tudíž je snaha o recenzi poněkud mimózní, je jasný - ale já jsem to taky tak nebrala, nemíním ten text někam posílat, prostě jsem si knihu přečetla, zaujala mě z nejrůznějších důvodů a pokusila jsem se shrnout svý myšlenky do nějakýho tvaru - vlastně jde o jakýsi cvičení a totem je podle mýho celkem vhodný místo pro diskuzi nad takovými pokusy, i když - soudě podle takřka nulového ohlasu, se možná v tomhle punktu mýlím

nesouhlasím s tebou v tom, že není dobré se zabývat popisem děje -- já vlastně taky knihu představuju, rozkrývám její atmosféru a snažím se čtenáře do ní uvést, zároveň pak k ní zaujímám zvnějšku stanovisko - jedna z funkcí recenzí je přeci seznámit čtenáře s vydaným titulem (samozřejmě má funkce i jiné)

nemyslím si, že závěrečné shrnutí je pateticky přestřelené - je vidět, žes tu dobu nezažil na vlastní kůži - za normální teenagerovskou revoltu se totiž nechodí do krimu a neemigruje se kvůli ní - při takový revoltě šlo totiž o hodně - a to říkám jako člověk, který se sice aktivně nepodílel na bonzování, nerval se do strany a žádných funkcí, ale zároveň se, tak jako většina, zmohl tak leda na pasivní rezistenci

ale děkuju ti za zhodnocení, vážím si toho, je to pro mne cenná zpětná vazba, projevil ses jako opravdovej redaktor, ještě jednou fenx

MiKa (Občasný)

no, ve svobodném systému může být člověk sám sebou prostě trochu snadněji, nepotřebuje tolik odvahy a za svou svobodu tolik neplatí - i když i to je samozřejmě relativní, protože neexistuje absolutně svobodný systém - viz různé skandály od aféry watergate až ke kubicemu např. (i když hodnotit kauzu kubice je předčasný, příliš málo víme, ale to byl jen příklad) - to ovšem neříkám nic novýho

na mě pelc zapůsobil hodně právě proto, že jsem žila ve stejném prostředí, dokonce ve stejném městě, a přesto v absolutně jiném světě, možná z toho důvodu jsem tolik místa ve svym textu věnovala těm kejtrám, tykadlům a boučkům apod. - měla jsem dost nepříjemnej pocit sama ze sebe -- i když - a to v závěru nadhazuju: to, že si pelc a spol. hledali svou svobodu, teda spíš svůj únik z nesvobody, v chlastu, stávali se možná ještě většími otroky -- svobodnej člověk je asi ten, kterej NELPÍ na tom, co mu může být odebráno, to bychom se dostali až k mnichům, poustevníkům a podobný svoloči :)) je to složitá filozofická otázka - co to je svoboda, být sám sebou apod., ale narážíme na ni ve svých životech každou chvíli -- třeba taková móda, společenský normy, pravidla pro recenze ---

MiKa (Občasný)

já ho normálka taky nečtu, jen ten deník, protože mě zajímá autobiografická literatura - je to fakt zajímavej pohled do soukromí píšící celebrity, doporučuju - má svižnej styl, smysl pro humor a sebeironii, zdá se být upřímnej - je to něco jak sledovat reality show (tedy já koukala jen na ty první vyvolený, pak už mě to přestalo bavit) -- a zrovna u viewegha i u toho deníku se ti pořád vybavuje jedna otázka - není tak trochu už snobárnou označovat viewegha za snoba a kýčaře?  hmmm? :)))))))

ale už fakt budu držet hubu (aspoň chvíli)

Petr Vaněk (Občasný)

viewegh spíš prostě není duchovní člověk, tak bych to viděl... proto ten obrovský talent, kterým disponuje (a který by mohl dál a dál rozvíjet) jde vniveč, prostě se spokojí s tím, co dokáže a neumí se posunout dál...

Petr Vaněk (Občasný)

www.mchband.cz

http://www.totem.cz/reads.php?fc=11&w1=188&c1=1

ztratila (Občasný)

Pojem třetí kultura jsem si nevymyslela, oni ho používají. Od určitýho okamžiku (? masakr v ČB) považujou druhou kulturu za třetí. Viz Magorovův zápisník atp.

Nemyslím, že výtečnej spisovatel musí být nutně duchovní člověk - to označení mi připomíná spíš jednoho mýho někdejšího ctitele, kterej se o filipojakubský noci svlíkal do naha a tancoval v kruhu na zahradě a doma ve sklepě měl sklad různých chemikálií, včetně jedů a výbušnin (kradl ej ve škole).

Obdobně nemyslím, že Viewegh se nechce posunovat dopředu, jenže on není žádnej Jan Tleskač, jezdí metrem a vždycky má u sebe lístek. Je velmi konzervativní a preferuje autory angloamerický tradice, román, velkej příběh se silnou pointou... Vědomě a přiznaně páchá komerční kousky, stejně tak občas zkusí "něco nového" - tím pro něho byla třeba Vybíjená. Tam použil třeba tu metodu střídání hlasů více vypravěčů, o níž si od roku 2002 myslíme, že ji vynalezla Petra Hůlová. Měl tam taky homosexuála (jehož příběh končil tuším jak z červené knihovny) a vyústění osudů postal kladných a záporných vyznělo až tykwerovky:) - Ne každej musí nutně experimentovat.

A já svým způsobem za takovej experiment považuju i deník. Myslím, že si ho přečtu. Zatím jsem jen listovala v knihkupectví. A on je místy opravdu hodně upřímnej. Všichni zmiŇujou ten sex s manželkou, která přitom kojí miminko... Ale on tam třeba přiznává i to, jak stál o přátelství Topola a  PeŇáze a jak pochopil, že neee... Ty kritiky tam vzal fakt útokem, namátkou jsem narazila i na Kasala a Ondřeje Horáka... My si dneska můžem myslet, že je to sebestřední hovado, ale za čas z toho bude cennej sekundární pramen:)    

Petr Vaněk (Občasný)

pojem třetí kultura je dost divnej, myslím, že to Jirous utrousil v zápalu někde ve svým ideologickým projevu, nepleteš si to náhodou s třetí ug. generací (potažmo druhou)? opravdu, můžeš mi věřit, že druhá bohatě stačí a je mnohem sdělnější než vypočítávání odrůd kultur... jak už je jednou druhá, nemá smysl to eskalovat (leda v nějakým politcko-ideologickým projevu), má-li se vytvořit prostor pro kontinuitu pospolitosti. a hlavně, v sekundární literatuře jsem se s pojmem třetí kultura nikdy nesetkal, ani u Machovce... vlastně to do tebe slyším poprvý, a že jsem se o tom něco načetl...

krom toho - Vokno vzniklo někdy v roce 82? 5? - a co v něm stojí? časopis pro druhou kulturu... tím vším bych se řídil.

no, možná, že nemusí být duchovní člověk, ale Vieweghovi ta duchovní složka zrovna pekelně chybí, je uzavřenej ve svým světě multikin, vináren jánevímčehovšeho, ale nikam se nevydává na cestu... souhlasím s názorem Čulíkovým, kterej napsal cosi v tomto smyslu v recenzi na Lekci tvůrčího psaní. ta šílená banalita mě nepřestává iritovat - a musím přiznat, že kvůli ní jsem se nebyl schopen dostet přes první stránky Vybíjený (snaha byla)...

to označení duchovní člověk mi připomíná rozlišení Patočkovo, když popisuje jakej je rozdíl mezi intelektuálem (modelově sofisté) a duchovním člověkem (modelově Sokrates), neházel bych do toho ten patos.

to o Petře Hůlový si myslíš možná ty a někdo, ale mě do toho netahej...;o)

to že je upřímnej je jedna věc, ale druhá věc, jakej to má všechno efekt. on tam podle všeho prostě opět nedokázal vtisknout něco, po čem by si člověk řekl "jo". a já už mu to opravdu, pln lítosti;), začínám ze srdce přát, aby se mu to povedlo... zároveň mám dost pochyby. je mi zřejmé, že jeho argumentace, kterou používá třeba v Lekci vůči kritice, by se dala rozmetat naprosto s přehledem, taktéž mě uzemnila věta Jolany z filmu Účastníci: maminko, já si nemůžu vybírat (pěst mezi voči). rovněž psychologický rozbory by opravdu stály za to: je neuvěřitelný, že začátek filmu je postavenej na tom, jak se všichni za všechny naráz stydí nebo se bojí, aby se neztrapnili... 

nevím, proč když to ví, že chce bejt na jednu stranu dobrej spisovatel na druhou stranu bavič, když vidí ten rozpor, proč si konečně nevybere. člověk má pocit, že se prostě z naladění (Heideg.) jeho osoby už nic kloudnýho nevyklube... 

kojení... na tom je něco divnýho? no, záleží, co popisoval a co dělali... ale to dítě to ještě nevnímá, nepřikládá tomu žádnej význam...

ztratila (Občasný)

já se s tím pojmem setkávala dost často. Že je jeho pozadí politický jedost možný, v době, kdy mě to zajímalo, mi takový věci nedocházely. Přesto je to pojem relevantní, třeba jen v určitým kontektu, užívanej určitým člověkem. Nechce se mi  tebou soupeřit, kdo z nás toho načetl víc, mě zajímaly jen určitý osobnosti.

Mně irituje to slovo "duchovní". Nemyslím, že je nutný, aby byl dobrej spisovatel duchovně naloženej, aŤ už to myslíš jakkoli. Pravda je, že jeho z hmotných statků je charakterický a působí trochu, jak by byl ženská, nebo vyrostl ve velmi nudných poměrech, a tak si sebemenší mamon prachsprostě užíval:). 

Přiznám se, že je mi tvoje uchopování světa příliš abstraktní, akademické a nesrozumitelné:)

To o Petře Hůlový si nemyslím jen já, a pokud to vztahuješ k sobě, je to trochu chabý, laciný slovíčkaření. Pravda je, že Viewegh o Vybíjený kdesi uvedl, že si tam chtěl vyzkoušet poslední trendy a mezi nimi i toto - a po něm to zopakovalo nějkolik recenzentů: a pravda je, že tentýž způsob Hana Ulmannová v Cunnighamově Domově na konci světa označila za provařený (a přesto funkční).  

Pokud píšeš, že něco někam nedokázal vtisknout a bavíme se o dvou knihách, z nichž si ani jednu nečetl (myslíme-li tím přečíst = od počátku do konce) ...

Občas je jednodušší rozhodování (za) někoho, když ho jen pozoruješ. A občas je to jen tvoje rozhodnutí, on nějak existuje, je mu to příjemný a rozhodovat se nechce. Možná jsem příliš konzervativní, ale soulož s miminkem přisátým k prsu mi přijde bizarní a hlásit to v deníku zajímavý vzhledem k tomu, že některý části jsou prý vymazány autocenzurou...

Petr Vaněk (Občasný)

mně se taky nechce s tebou v ničem soupeřit:) jen podotýkám, že jsem to opravdu nikde nenašel... spíš myslím, že to bude podobný, jako když se jednu dobu začal prosazovat mezi lidmi názor, že když spojíš dohromady elektroniku a kytary, že je to automaticky alternativní hudba, což není pravda. občas se ten pojem vykloubí z kontextu a lidi začnou v zájmu nějakýho sebepotvrzování něco nějak pojmenovávat. pro literární vědce to ovšem mnoho cenu nemá, je to pro něj spíš jenom určitá fáma (pokud je minoritní)... všechny ty dokumenty prostě hovoří o něčem jiném...

Hůlová, jen jsem chtěl naznačit, že mi to, co říkáš, přijde nadnesený a že přeci oba víme, že tenhle postup nevymyslela Hůlová, no ni?:) kritika ať si říká, co chce...

pravda je, že jsem žádnuo z těch knížek nepřečetl, ale pravda je, že jsem z nich řpečetl části, nadto jsem přečetl všechny recenze (s přihlédnutím k osobám recenzentů), takže jsem získal nějaký dojem (taky jsem to dojmové se snažil v textu zvýraznit). naposledy jsem četl Lekci, tam to bylo tak napůl, v jistém smyslu pozoruhodný výkon, v jiném zjištění, že je to zase Viewegh:)

soulož, záleží na situaci a na těch lidech... bizadní se to může zdát, ale dokážu si takovou situaci představit...

duchovní, ok, já si všiml, že tohle slovo ostatní pobuřuje:)) přišlo mi to zajímavý, říkal jsem si, to by mohla být cesta, jak uchopit Viewegha v nesnázích (mých i jeho:)  

Petr Vaněk (Občasný)

jsem podotkl, že to, že ty informace jsou od druhých, reflektuju... navíc tu máš ale analogický příklad: řeknou-li dva lidi nezávisle na sobě, že je zeď je bílá, pak ta zeď asi doopravdy bílá bude... samozřejmě se ale můžou lišit v nuancích, jak moc je bílá - s tím se počítá. kupodivu u Viewegha je vzhledem k autorově podráždění snaha být co možná nejobjektivnější a nejspravedlivější... takže tak. nevidím na tom nic nepřijatelného nebo kontroverzního, jak ty říkáš...

o běžnosti tu nepadla zmínka, to že to pak někdo napíše je druhá věc (než ten samotný akt), ale stal-li se, proč ne...