Vkročila jsem tisíckrát do stejné řeky, abych v ní uhořela, neboť mě zalily plameny od prvního ponoření do jejích žhavých vln!
Potom mě žiletky tvých slov stáhly z kůže a hodily zbytky kočkám, aby se nemusely obtěžovat
s krvavým úklidem!
Hluboko pod hladinou mě ohlodaly zoubky piraní až na bílé kosti a já zůstala vyceněná jako bílé zuby kostlivce, přízrak v rudé temnotě plamenů, které hořely všude kolem mě!
A pak, po tisící a prvé jsem se vydala na tu známou cestu k plamenné řece, abych si znovu ověřila, že tady už se opravdu NIKDY NEVYKOUPU....
|