Zhrzená vzpomínka

Nechám Ti lístek pod jabloní,

přesně tam, kde jsi jej našla loni.

Napsaný vzkaz ve fialkách,

když milovala jsi se v nedbalkách,

jen modré zvonky voněly Ti v kůži.

Na pevných bílých kamenech,

ležela jsi mi na bedrech,

zatím co břitva holila mou hlavu,

a jazykem mou sladkou chalvu,

jsi lízala jen z rozkoše.

Bídná jsi byla, bezduché mé viny,

přiznáváš v duši hříšné kopretiny.

Jsou velké, lepí jako vábnička,

pod svící, tma, jsi teď sudička,

Odpouštím, vždyť nechci být spravedlivý.