Monique
Necítil jsem se nikdy
Výjimečněji
Života dosti v žilách se kroutí
Nešťastný kdo bez tebe
Nešťastný stále se rmoutí
A kormoutí
Veselost zračí se v mé tváři
Ve všech nevyzpytatelných
Zákoutích jejích co září
V tmavém stínu
Zdalipak vzpomeneš si ještě
Pod pouliční tou lampou
Co krystalizuje kapky deště
Na mou ruku
Ač tisíckrát výjimečný tebou
Cítím se zcela pravidelně
Moje dlaně trochu mě zebou
Ale ve tvých tají
A pak
jen řekni Francisi
zda žebravý ten
oslík šedý
ztrápenější
než kára
kterou tahá
ten který nemůže
už
nemůže
štěstí má anebo nemá
|