O Červené Karkulce trochu jinak:

I.

 Červený čepec,

červené boty,

červené víno

a též rudé rty

 Má růží věnec,

koš na dobroty,

má ráda kino,

jde do puberty

 To babička má

narozeniny,

v domku bydlí

až tam za lesem

 „Hej, už bude tma,

vem´ kopretiny,

odsuň si židli

a pojď rychle sem“

II.

 Měsíc je jak zlatý štít,

stromy jako vojíni,

vlci opouštějí kryt,

matný svit je ojíní

 III.

 Už za červánků

opustil doupě,

vlk šedý jak dým

 Tu našel branku,

zřel růže poupě,

nechtěl býti zlým

 Babička byla

u jedné známé,

povídaly si

 Karkulka čilá

trochu se klame,

hledí na rysy

 IV.

 To nejsou rysy babičky,

však ta hlava v posteli

svůj šátek má i brejličky,

které si sundá, dočte-li.

 Však vlk se rázem osmělí,

zří dívku, rudé lodičky,

ryšavé vlasy ševelí,

zrak šedý, rudé ohníčky.

 „Neseš mi, neseš bochníčky?“

„Babičko, Ty máš divný hlas.“

„Ty máš ho jako rolničky,

já chytila jsem chřipku zas.“

 „Však babi, chřipku vezme ďas,

Ty zas budeš jako řípa,

tak pusť mne na svůj kanafas,

slyšíš, venku ptáček pípá.

 Nenesu Ti sice lipa,

bábovka i víno chutná,

nevadí, že hlas Tvůj sípá,

ať se daří, nebuď smutná.“

 „Tvoje starost není nutná,

pojď děvenko, to mi řekni,

kluci jsou ti všichni putna?

Obletují tě ti pěkní?“

 „Ale babi…“ „Ne, ne… Klekni,

a řekni, jak jsi zhřešila,

děvenko, se hříchů zřekni,

zničí tě síla zběsilá.“

 „No babi, snad jsi nepila,

bojím se, máš velké oči.“

„Chci vidět, jak jsi ztepilá,

vidím tě a svět se točí.“

 „Babi, když sem někdo vkročí,

máš tu vcelku nepořádek.“

„Najde se, kdo na tě sočí?

Má manželku, holobrádek?

 Řekni, zda má holý zadek?“

„Což babi, Ty ses´ zbláznila?“

„Ty jsi jako malý hádek,

jsi démon, byť jsi spanilá.

 Tvá krása mnohé ranila,

já teď léčím tvoji duši,

ta, řekla bych, je prohnilá.“

„Babi, Ty máš velké uši.“

 „Abych slyšela, co ruší

mravy a poklid rodiny,

však ty víš i, co se sluší,

ty děvko bídné spodiny.“

 „Kdo jste?“ Teď bijí hodiny,

je celá a Karkulka ví,

že skok mu stačí jediný

a život nic jí nespraví.

 „Jaké se stalo bezpráví?

Co babičce jste udělal?“

„O tom tě nikdo nezpraví,

to já jsem se tvým soudcem stal.“

 Jen slova tato pošeptal,

to nebyl vlk, však vlkodlak,

„bum“ – myslivec ve dveřích stál,

vypálil rychle – jen tak tak

 V.

 Nabídl se sám,

že doprovodí

babičku domů,

svou pušku si vzal

 Když slyšel křik tam,

drama se rodí,

děl,: „U sta hromů“,

vlk oběť lízal

 VI.

 Však nakonec se slavilo,

víno se pilo do dna až

a děvče milé pravilo,