Projekt Letní festival na Střeleckém ostrově nabídl mimo jiné loňský irsko-britský film Snídaně na Plutu. Jednoduchý příběh vypráví o osobním boji mladého irského transvestity v 70. letech. Archaizující snímek se tak zařadil do dnes už obsáhlého oboru kinematografie, která pojednává o znevýhodňovaných sexuálních menšinách.
Hlavní hrdina s vlastnoručně přidělenou přezdívkou Koťátko ztělesňuje literárně vděčný typ impulsivní, spontánní a silně citově založené osobnosti. Režisér nám hrdinovu odvahu "být sám sebou" (tj. ukazovat otevřeně svou trans-orientaci) předložil jako samozřejmou věc, a tak se před našima očima žádný dramatický coming out nekoná. Přes protesty svých pěstounů se Koťátko do ženských šatů oblékal už v dětství, v puritánské irské střední škole provokoval přiznávanou homosexualitou. Velmi brzo školu i adoptivní rodinu opustil, aby se na vlastní pěst vydal do Londýna. Lehký život jej tam v žádném případě nečekal – Ir a ještě transvestita, to přitahovalo i v tolerantních 70. letech agresivitu. Hrdina mimo jiné prožil šest dnů bití a znásilňování na policii, protože náhodou tančil v londýnském klubu, kde téže noci došlo k teroristickému útoku.
Film nezdůrazňuje chlapcova traumata, nepůsobí mermomocí na city. Na jedné straně se tím šťastně vyhýbá sentimentalitě, na druhé působí stručnost někdy až příliš otrle – třeba tehdy, když přechází policejní znásilnění bez pozdějšího návratu k motivu. Kdyby příběh ukázal alespoň v jednom záběru, jak se Koťátko cítil po propuštění z vazby, bylo by to při citové úspornosti filmu jistě silně působivé. Milencova zrada, pád do světa prostituce - to vše snímek zobrazuje, ale nechává bez psychologické analýzy.
Zcela originální a dost podivuhodný je způsob, jakým Koťátko reaguje na násilí. Osvojil si rakkci naivního žertování, které násilníky vyvádí z míry, a tak může vést k znásobení agresivity. Českému publiku se zřejmě maně vybaví postava Švejka: v tomto případě si nikdy nejsme jisti, zda se Koťátko "zbláznil bolestí" anebo jde o sebedestruktivní obranu křehké psychiky.
Herec Cillian Murphy, ztělesňující hlavní roli, má výhodu jemného a půvabného dívčího zjevu. Jeho androgynní vizáž ale není využita k sexuální provokaci diváka. Atraktivně působí snad jen scény lásky s mužným čtyřicátníkem Bobbym, a i to spíše bezděčně a vždy "mladistvým přístupně". Režisér Jordan očividně nesázel na sex-appeal své hlavní postavy tolik, jako třeba osudově erotický Almodóvar ve Špatné výchově nebo Hillary Swanková coby odvážná transsexuálka Teena v pozapomenutém snímku Kimberly Peirceové Kluci nepláčou. Jordan namísto toho obdařil film zvláštním "dětským" humorem. Na dospělého diváka můžou žerty působit jako zjednodušující či infantilní, na druhou stranu jejich styl pozoruhodně koresponduje se zvláštností hlavní postavy. "Neprostupnost" lehkého tónu, který v sobě skrývá těžce zpracovávané bolesti, charakterizuje psychologii Koťátka i samotný film. Ostatně Koťátko sám nesvádí své partnery prezentací atraktivity: do pozornosti mužů se snaží dostat dolízáním, přemlouváním a dotyky. I v tom se chová jako osoba naivní a nepoučená o zásadách a zvycích "dospělého" sexuálního chování. Upřímnost a bezelstnost, kterých se nevzdává ani v nejtěžších podmínkách, paradoxně dodávají jeho chování důstojnost a vzbuzují úctu. A to i přesto, že se scénami linou sladké písně a vše (rádoby) zahlazuje klapot růžových podpatků.
Mimoděčně klade snímek zajímavou otázku hranice mezi "pravou" identitou a stylizací – je nerozluštitelné, zda se Koťátko do role infantilní naivky stylizoval anebo jí skutečně "byl". Transsexulita je téma nabourávající tradiční představu o možnostech sebeurčení a sebeprezentace. Osudy statečných lidí schopných silou vůle budovat svou identitu podle vlastního rozhodnutí mají inspirativní moc i pro nesexuální sféry života. Tímto způsobem je užitečný jistě i film Snídaně na plutu, který má zároveň zřetelnou ambici nabídnout nenáročnou zábavu s pozitivním osvětovým laděním. Film je jako stvořený pro školní návštěvy, přestože snad intelektuálnější teenageři pohrdnou jeho třpytivým nátěrem. Ti ještě bystřejší ovšem prokouknou tuto nevinnou hru a zaměří svou pozornost pod povrch, kde se skrývají notně temnější barvy.
Snídaně na Plutu/ Breakfast on Pluto, režie Neil Jordan, hraje Cillian Murphy, irsko-britská koprodukce, 2005
http://www.youtube.com/watch?v=A0kWqNfIPoA&feature=related
|