|
|
|
| |
„Jako vždycky, Joe?“
„Ale Rone, jako bys mě neznal…“
Smích.
Skotská whisky, dvě kostky ledu. Tak to má Joe rád.
„Taková sklenka whisky po náročnym dnu, to mi vždycky dodá kuráž…“
Joe už šest let chodí každý den vždy přesně v 7 hodin večer do svého oblíbeného baru na Manic Street. Od pondělí do soboty po práci, v neděli jen tak pro pravidlo. Žije sám v hotelovém bytě nedaleko Manic Street, jen se svým bernardýnem Jamesem.
. . .
„Ahoj Jamesi, ty kluku, no pojď, půjdem se vyvenčit…“ Tohle je zas Jamesovo pravidlo. Vždy v přesně půl v půl osmé chodí ven. Pán se ještě nikdy neopozdil...
. . .
„Crrrr...“ budík hlásí ráno. Joe se protáhne, vyskočí z postele. To už u něj stojí James a zuřivě vrtí ocasem. „No jo Jamesi…“ James se už nemůže dočkat ranní procházky…
. . .
Je právě půl sedmé, čas vypakovat se z práce. Ó, jak se těší na svou sklenku whisky…
„Nazdár, Joe… Už se to nese…“
Ron měl vždycky ke svým zákazníkům dobrý vztah.
Tak, zaplatit a jde se…
. . .
James už netrpělivě stojí u dveří. Kroky… vrtí ocasem.
„Áhoj, ty kluku…“
. . .
„Copak Joe?“ Ron měl ke svým zákazníkům vždycky dobrý vztah.
Joe nemluví. Tváří se sklesle…
„Vyhodili mě…“ Joe měl svou práci opravdu rád.
„Tak to ti nalejem sklenku whisky a budeš zas O.K. …“ Ron je ztracený optimista.
Zatraceně, whisky došla. Skotská whisky došla. Není tu jediná láhev. Zatraceně!
„Joe, whisky došla… Co si dáš jinýho?!“
Cože?! Whisky není?! Za celých 6 let Ronovi whisky nikdy nedošla, když tu byl Joe! Zatraceně!
„Já… nic…“
Odchází.
Zatraceně! Zatraceně!!
Parkem a pak přes most… most…
Pán se poprvé opozdil, Jamesi…
|
|
|